středa 13. prosince 2017

Recenze: Jediné pravé lásky


Anotace:
Autorka románu Možná v jiném životě přichází s novým strhujícím milostným příběhem o ženě, která musí nečekaně volit mezi manželem, kterého už dlouho považuje za mrtvého, a snoubencem, jenž v ní znovu probudil chuť žít.
Emma Blairová si vezme Jesse, svou lásku ze střední školy. Vybudují si společný život, na hony vzdálen
ý představám rodičů i usedlým lidem z rodného města, a procestují spolu svět. V den prvního výročí svatby se ovšem stane nehoda a nad Tichým oceánem zmizí helikoptéra, v níž letěl Jess spolu s dalšími dvěma muži. Po čase jsou všichni prohlášeni za mrtvé.
Emma dá výpověď v práci a vrátí se domů do Ameriky, aby se pokusila překonat smutek a znovu si urovnat život. Roky plynou, až jednou Emma narazí na dávného kamaráda Sama a zjistí, že se znovu zamilovala. Když se se Samem zasnoubí, má pocit, že dostala druhou šanci být šťastná. 
Tedy jen do té chvíle, než se najde Jesse. Je naživu a celé ty roky se k ní snažil vrátit. Emmu čeká velké rozhodnutí. Musí si vybrat. Manžela, nebo snoubence? Především však potřebuje poznat samu sebe a zjistit, co chce, aniž by ublížila těm, které miluje. Emma ví, že musí naslouchat svému srdci. Jen si není jistá, co říká…


Autor: Taylor Jenkins Reid
Počet stran: 256
Žánr: Román pro ženy
Nakladatelství: Mladá fronta
psáno v ich-formě

Dojmy z knihy:
Když mi tato kniha dorazila domů, naplnila mě velkým očekáváním. Opravdu jsem si myslela, že si knihu přímo zamiluji. Její anotace mě uchvátila, čekala jsem napínavý příběh zdrcené manželky a zároveň snoubenky.
Nic z toho se ale nestalo. V knize nejdříve začala autorka vyprávět, jak se Emma seznámila s hochy již v mladém školním věku, takže oba dva znala takřka od dětství. 
Co se týče složitosti čtení, tak je tato kniha opravdu oddechová, žádná hezká přirovnání ani srdceryvné pocity se v díle neobjevují, je to psané opravdu skromně a všechno se točí jen okolo milostného trojúhelníku. 
Charakter hlavní hrdinky mi vůbec nesedl. Když se loučila se snoubencem, aby jela s manželem sama na chatu, vyspala se s ním, a potom na chatě dvakrát spala s manželem, než se uráčila rozhodnout, s kým vlastně chce být. To mi přišlo opravdu laciné, špatné. Pořád mluvila o tom, jak oba dva miluje, dávala to oběma najevo a vůbec jí to nepřipadalo nevhodné. Dle mého názoru to naprosto neodpovídá názvu. Pravá láska v této knize není, neexistuje. Nebo alespoň ne z její strany. Hlavní hrdinka řekla Samovi (snoubenec), jak moc ho miluje a hned na to šla za Jessem (manžel) a řekla mu totéž.

Myslím si, že snad každý má nějaký okamžik, který mu rozděluje život na dvě části. Když se ohlédnete zpátky na  časovou osu svého života, někde na ní najdete ostrý zářez - nějakou událost, která vás změnila a která změnila váš život víc než kterákoli jiná. Okamžik, který vytvoří ,,předtím" a ,,potom".
Nevím, možná jsem už na takovou literaturu příliš stará, mně se kniha opravdu moc nelíbila. Ne že by byla úplně katastrofální, úspěšně jsem ji dočetla, což by se při vyloženě špatných knihách nejspíš nestalo, ale pokud jste už zažili vážný vztah, popřípadě pokud jste ve šťastném vztahu, tak myslím, že ani vás kniha, a hlavně teda hlavní hrdinka, příliš nenadchne.
Co si o knize myslíte Vy? Ohlasy na tuto knihu jsou celkem dost pozitivní, tak mi přijde podivné, že si toto dílo ode mě nezasloužilo větší hodnocení.


Hodnocení: 40%

O Autorovi: Taylor Jenkins Reid

Taylor Jenkins Reid je spisovatelka, esejistka a televizní scénáristka pořadu Acton, Massachusetts. Její prvotina Forever, Interrupted se stala předlohou stejnojmenného filmu, jehož hlavní roli obsadí Dakota Johnson. Její druhou knihu After I Do označil prestižní literární časopis Kirkus Review za knihu, kterou si nelze nechat ujít.
Taylor žije v Los Angeles s manželem Alexem a psem Rabbitem.

(Zdroj: přebal knihy)

středa 6. prosince 2017

Recenze: The Girl on the Train


Anotace: 
Rachel dojíždí ranním vlakem do Londýna. Den co den si prohlíží útulné předměstské domky, a když vlak na chvíli zastaví u návěstidla, naskýtá se jí pravidelně letmý pohled do soukromí mladého páru. Postupem času Rachel začíná mít pocit, že ty dva lidi zná. Představuje si, že je zná. Dá jim dokonce jména: Jason a Jess. Jednoho dne však zahlédne něco, co ji šokuje. Stačí pouhá minuta, než se dá vlak zase do pohybu, a náhle je všechno jinak… Krátce nato se Rachel dozví, že se „její“ Jess pohřešuje, a proto se rozhodne obrátit na policii. Není si jistá, zda tím nenadělá více škody než užitku, zatímco se stále více zaplétá do příběhu, který není její, ale jenž nakonec obrátí naruby život úplně všem…

Autor: Paula Hawkins
Počet stran: 328
Žánr: Detektivka, Thriller 
Nakladatelství: IKAR
Psáno v 1. osobě

Dojmy z knihy:
Knihu jsem si troufla koupit v originále (v angličtině) a musím říct, že se mi četla opravdu dobře, neměla jsem problém ději porozumět. 
Příběh autorka popisovala  z různých pohledů různých lidí, nicméně hlavní hrdinkou celé knihy je Rachel, rozvedená, nezaměstnaná alkoholička, která už několik let bydlí u její kamarádky, jenž však netuší, že nemá práci, protože jí to Rachel neřekla a každý den tak odjížděla do města jen proto, aby to nezjistila.
Jak už je v anotaci uvedeno, každý den, kdy jezdila vlakem, pozorovala mladý pár (přiřadila jim jména Jason a Jess), který se jí zdál dokonalý. Nicméně jednoho dne zahlédla Jess v domě s jiným mužem, což v ní vyvolalo vztek.

You don't know her. But she knows you.

Vzhledem k Rachelinu problému s alkoholem se neovládla a něco špatného provedla. Druhý den, kdy se doma probudila celá od krve, si na nic z toho, co udělala, nepamatovala. Avšak předchozí den byl dnem, kdy milovaná Jess zmizela.
Tato kniha byla moje první detektivka, kterou jsem četla, a v ničem mě nezklamala, splňuje všechny podmínky, které by detektivka splňovat měla. 
Má velmi napínavý děj, který vás od knihy nedokáže odtrhnout. Zkrátka máte nutkání upřednostnit ji před vašimi povinnostmi. 
Také se mi moc líbí vzhled knihy, kde je název s pozadím rozjetého vlaku rozmazán.
Kniha se mi opravdu moc líbila, dokázala ve mně probudit emoce, napětí, stres a zkrátka vše, co by dobrá kniha vyvolat měla. 

Hodnocení: 100%


O autorovi: Paula Hawkins

Narodila se a vyrůstala v Harare, Zimbabwe. Její otec byl profesorem ekonomie a finanční novinář. V roce 1989 se přestěhovala do Londýna a později studovala filozofii, politologii a ekonomii na univerzitě v Oxfordu. Pracovala jako novinářka pro The Times. Poté pracovala pro řadu nakladatelství na volné noze a napsal knihu finančního poradenství pro ženy, The Money Goddness. Kolem roku 2009 začala psát romantické komediální fikce pod názvem Amy Silver, napsala čtyři romány, včetně Vyznání Neochotného Recessionisty. Její nejprodávanější román Dívka ve vlaku, byl složitý thriller s tématikou domácího násilí, zneužívání alkoholu a drog. Román ji zabral 6 měsíců psaní, kdy byla v obtížné finanční situaci a musela půjčit od svého otce, aby bylo možné knihu dokončit. Nyní žije v jižním Londýně.
(Zdroj: Databáze knih)

středa 29. listopadu 2017

Recenze: Zelená míle

Anotace:
Ve věznici Cold Mountain, v bezútěšné řadě cel známé jako Zelená míle, čekají na smrt vrazi tak zvrácení jako psychopat William Wharton a tak posedlí jako Eduard Delacroix. Dohlíží na ně několik dozorců: slušný Paul Edgecombe či naopak sadistický Percy Wetmore. Ale ať dobří, či zlí, ať nevinní, nebo ničemní, nikdo z nich se dosud nesetkal s někým tak brutálním, jako je obr John Coffey, násilník a vrah dvou holčiček. Je Coffey ďábel v lidské podobě? Nebo je někým úplně jiným? Mezi nebem a zemí je víc zázraků, než si kdokoli v Cold Mountain umí představit - a pravda vychází najevo v tlakových vlnách, které dokáže vyvolat jen Stephen King, a v explozivním finále, které čtenáři vyrazí dech.

Autor: Stephen King
Počet stran: 344
Žánr: Thriller 
Nakladatelství: Pavel Dobrovský - BETA
Psáno v ich-formě

Dojmy z knihy:
Jelikož jsem doteď nebyla velký fanoušek hororových knih (ne že by se mi nelíbily, jen jsem je příliš nevyhledávala), Zelenou míli jsem si pořídila na základě doporučení od mého přítele. Měla jsem zkrátka potřebu "odpočinout" si od romantických knih a po nějaké době zase zkusit něco zcela jiného.
Ze začátku jsem měla menší problém začíst se a vžít se do příběhu, který vypráví stoletý stařec, jenž tím vlastně vzpomíná na své "mládí". Byl to dozorce ve věznici v období hospodářské krize a velmi trpěl na zánět močového měchýře, což mu způsobovalo velké bolesti. Jeho prací bylo hlídat vězně v bloku E, kteří čekali na smrt v elektrickém křesle.

Když ale do věznice přivedli vraha dvou holčiček, obrovitého muže hnědé pleti, nastaly zázraky. Tento muž totiž nebyl obyčejný, nýbrž se v něm skrýval Boží dar uzdravení (celkem paradox, že?). Paulovi (hlavnímu hrdinovi) například vyléčil onen zánět močového měchýře. Doslova tu nemoc z něho vysál a v podobě černého dýmu zase vykašlal ven. 
Celý příběh je velmi smutný a napínavý, nenechal mě chladnou. Pořád jsem myslela na to, jak to vlastně dopadne. V jednu chvíli si myslíte, že víte, jak kniha bude pokračovat, a pak se vše obrátí naruby a vy zkrátka musíte číst dál.
Nemůžu se smířit s faktem, že je to moje první kniha od Kinga, kterou jsem četla. Ten příběh byl tak dechberoucí, že si prostě musím pořídit nějakou další jeho knihu. 

Tam se zastavil a zadíval se přes prázdnou místnost na plošinu, kde čekalo Jiskřidlo, tiché - a přízračné - jako trůn na hradě mrtvého krále.

Tenhle skvost bych nedoporučila jedině lidem slabé povahy, kteří nesnesou násilí a brutalitu, jenž se tam místy objevuje.
Film jsem ještě neviděla a nevím, jestli na něho kouknout nebo ne, často mě totiž filmy podle knihy zklamou.

Hodnocení: 90%


O autorovi: Stephen King

Stephen Edwin King (* 21. září 1947, Portland, Maine) je americký spisovatel hororů, jeden z nejproduktivnějších a čtenářsky nejúspěšnějších autorů současnosti, který se plných osm let léčil ze závislosti na kokainu.
Řada jeho knih a povídek byla zfilmována. Mezi jeho slavná díla patří knihy Carrie, To, Mrtvá zóna a série Temná věž, ve filmovém zpracování prosluly především na jeho dílech postavené snímky Vykoupení z věznice Shawshank a Zelená míle.
(Zdroj: Databáze knih)

středa 22. listopadu 2017

Milimetr od dna


Ahoj..
Vlastně ani nevím, proč ti tohle píšu, ale nemůžu na to přestat myslet. Nemůžu přestat myslet na ten včerejšek. Nikdy jsem nic tak silného nezažila a nevím, co si o tom myslet. Jestli je dobře, že se to stalo, nebo jestli se za to mám stydět.
Já v takových věcech neumím chodit, a proto to píšu, nedokážu to říct nahlas. Jen bych si přála, abys pochopil, co to pro mě znamenalo. Jak intimní ten večer vlastně byl.. 
Když na mě ten pláč přišel, snažila jsem se ho v té tmě skrýt. Přece jenom v pokoji svítila jen televize a my byli pod dekou. Začala jsem přemýšlet nad svou možnou ztrátou a ten pláč nešel zadržet. Trvalo jen pár minut, než jsi na to přišel. Nevím, jak by to pokračovalo, kdyby sis nevšiml..
Ale ty sis všiml. A v ten moment, co jsi se zeptal ,,Ty brečíš?", jsem věděla, že vzlyky neudržím. 
Jakoby se desetkrát zpomalil čas. Vím, že jsi mě posadil a byl jsi hrozně vyděšený a zmatený. Ten strach ve tvých očích byl hmatatelný. Jenže já nedokázala mluvit. Nedokázala jsem ze sebe dostat ani hlásku. Prostě to nešlo. Moje věčně skrývané emoce a obavy vybouchly a tys měl tu smůlu (a já štěstí), že jsi byl u toho. 
Nikdy jsem před někým takhle neztratila kontrolu nad svým chováním. Najednou jsem měla šíleně sucho v krku, celá jsem se třásla a nedokázala to zastavit. Už jsem byla příliš ponořená do svých myšlenek. 
Vždycky jsem byla paranoidní pesimista. Ve všem jsem hned viděla to nejhorší a bála se. Tento rok je tu ale příliš mnoho špatné energie. Příliš špatné energie kolem mě. Kolem mé rodiny. Ta bolest, kterou teď snáším, je občas nesnesitelná. 
Tys tu ale pro mě byl. Sesypala jsem se ti do náruče a tys mě chytil a sevření nepovolil. Zachytil jsi mě milimetr od samého dna a odhodlaně vytáhl k sobě. Snášel jsi tu bolest se mnou. Stačilo ti jednoslovné vysvětlení a hned jsi věděl, co máš dělat. Tiskl jsi mě ke svému srdci, abych si uvědomila, že tu jsi. Že na to nemusím být sama. Že ti můžu věřit. Že mě nikdy nepustíš..
Jenom jsem chtěla, abys věděl, že jsem ti opravdu nesmírně vděčná za to, že mi pomáháš. Bez tebe bych tu i dnešní večer strávila v slzách. Jenže já sama nejsem. Vím, že mám tebe, a že s tebou můžu počítat. Takže si jdu udělat čaj, zachumlat se pod deku a pustit si oblíbený seriál. 

Děkuju.
S láskou,
-M


_______________________________________________________________


Jen bych chtěla dodat, že je opravdu na každém z vás, co si z těchto mých "příběhů" odnesete. Můžete si mnoho věcí sami domyslet a podělit se o postřehy v komentářích. Jsem vděčná za každou zpětnou vazbu.

středa 15. listopadu 2017

Recenze: Polární záře


Anotace:
V Severním ledovém oceánu se kapitán jaderné ponorky ruské federace Alexander Gomelskij snaží vypořádat s řadou záhadných událostí a selhaní, ke kterým dochází při návratu z rutinního námořního cvičení. Major Gennadij Volkov, stíhací pilot ruského letectva, vzlétá k neznámému létajícímu objektu a krátce na to je jeho stroj zničen a major zanechán na pospas oceánu. Světlana Zarecká, postgraduální studentka geologie, je poslána do centra dění s tajnými instrukcemi a shodou okolností se zde setkává s přitažlivým Petrem Brunerem, českým fotografem a dobrodruhem. Její instrukce jsou však jasné: nepohodlné osoby je nutné zlikvidovat. Mezitím odkrývá ruská armáda na dalekém severu přísně tajné naleziště, které může změnit dějiny lidstva, a průzkumník Aivars Balakin se právě chystá vykročit tam, kam lidská noha dosud nevkročila...

Autor: Jiří Mazurek
Žánr: Thriller, Sci-fi
Počet stran: 153
Psáno v er-formě

Dojmy z knihy:
Samotný autor mi zaslal elektronickou podobu jeho nového díla a měla jsem tu čest ji přečíst mezi prvními (byla mi poslána tři týdny před vydáním). Nyní se s vámi krátce podělím o své dojmy a postřehy.
Po přečtení prvních stran knihy jsem nebyla moc nadšená. Je psaná v er-formě, na což jsem si dlouho zvykala (většina knih, co jsem četla, jsou v ich-formě), a také mi trvalo zorientování se v příběhu, protože je kniha vyprávěna v mnoha úhlech a na mnoha místech. 
Nicméně potom se v knize začaly dít opravdu zvláštní věci a kniha si mě nakonec získala a nutila mě přemýšlet nad tím, co jsou ty podivné věci zač a kdo za tím vším je. 
Osobně jsem si nejvíc oblíbila postavy Petra Brunera a Alexandra Gomelskijho (doufám, že jsem ta jména nezkomolila). Petr Bruner, jakožto vášnivý fotograf, který se zamiloval do Světlany a Alexander Gomelskij, jakožto statečný a obětavý kapitán ponorky.  
Co mně, jakožto milovnice romantiky, chybělo, bylo detailnější popisování citů jednotlivých postav. Vždy, když už jsem si myslela, že postavy znám, zachovali se nebo provedli něco nečekaného, co mi k jejich charakteru nesedělo a musela jsem ho přehodnotit. 
Celkově bych knihu doporučila spíše mužům, než ženám, ale pokud máte rádi nadpřirozeno, tak by se mohla líbit i právě vám. 

Ještě jednou děkuji Petrovi Mazurkovi za poskytnutí elektronické verzi jeho díla.


Hodnocení: 60%

O autorovi: Jiří Mazurek
Jiří Mazurek (1974) patří k nové generaci spisovatelů české fantastiky, přičemž se mu za relativně krátkou dobu podařilo publikovat množství kvalitních povídek. V časopise Ikarie mu vychází především science fiction (Živé barvy, Mrakodrap, Coaldový důl aj.), v Pevnosti zase fantasy (Oči Mag’rebu, Vyzvědač). Kromě toho je také autorem sci-fi románu pro mládež Želes (2007) a držitelem Ceny Karla Čapka za Legendu o Garonně, jejímž volným pokračováním je Legenda o Rennardovi (2009), která vyšla rovněž v Edici Pevnost (sv. 44).
(Zdroj:  Databazeknih.cz)

středa 8. listopadu 2017

Recenze: Mandlovník


Anotace:
I když je Ichmad Hamid obdařený moudrostí svých předků z vesnice, zápasí s vědomím, že nemůže udělat nic, aby zachránil své přátele a rodinu. Vesnice se nachází na okupovaném území a všichni žijí ve strachu ze ztráty svých domovů a práce. Ale mnohem důležitější je, že se bojí ztráty jeden druhého. Ichmad slaví dvanácté narozeniny a všechno, čeho se bál, se stává realitou. Otec je uvězněn, majetek jeho rodiny je zabaven a jeho sourozenci rychle podlehnou nenávisti tváří v tvář konfliktu. Ichmad se s pomocí svého intelektu snaží zachránit své chudé přátele a umírající rodinu. Přitom v sobě objevuje lásku k druhým a s ní i naději pro budoucnost. Kniha, která přináší poselství optimismu a naděje připomíná The Kite Runner and One Thousand Splendid Suns.

Autor: Cohen Corasanti Michelle

Počet stran: 312
Žánr: Společenský román
Nakladatelství: Omega
Psáno v 1. osobě

Dojmy z knihy:

Nikdy mě žádná kniha nevtáhla tolik do děje, jako právě Mandlovník. Hned od začátku knihy se odehrává jedna tragédie za druhou a po přečtení padesáti stránek jsem měla pocit, jako bych jich přečetla nejméně dvě stě. Děj této knihy se odehrává ve dvacátém století v Palestině, kde v této době probíhaly války s Izraelem. 
Celá kniha nás provede životem chlapce z vesnice, nadšencem fyziky, kterému válka házela klacky pod nohy. Vraždili mu sourozence, odvedli jeho otce a v pouhých třinácti letech byl nucen chodit do práce, aby vydělal na živobytí celé jeho rodiny.
Na začátku knihy je zmíněnému chlapci sedm let a věrní čtenáři se čtením knihy dostanou až do jeho seniorského věku, takže opravdu máme možnost nahlédnout na celý průběh jeho života.
Kniha je velmi čtivá, a jak už jsem psala, velmi snadno vás vtáhne do jeho smutného děje. Má velmi krátké kapitoly, průměrně pět stránek na jednu kapitolu, tudíž je celkem vhodná i k cestování. 
Některé pasáže, které mi přišly důležité, autor rozepsal velmi málo. Chyběl mi rozsáhlý popis jeho pocitů a myšlenek, bylo to vyprávěno celkem suše. 

Táta ležel na zemi s nevinně pootevřenými ústy a zavřenýma očima, jako by spal. Jen z nosu a zpod hlavy mu vytékala krev. Očima jsem ho vyprovázel ven, když ho dva vojáci chytli za ruce a vytáhli jeho bezvládné tělo do tmy. "Buď silný, baba!" křičel Abbás. Zvenku se ozvaly tři výstřely vypálené na krátkou vzdálenost. Srdce se mi stáhlo v křeči. Podíval jsem se na mámu, která se zhroutila k zemi a s rukama kolem kolen se kývala sem a tam. Nikdo nám nemohl pomoct. Cítil jsem, jak se mi napnuly všechny svaly v těle.                    Jak teď přežijeme? 

Jediná věc, která mi na knize opravdu vadila, byly překladatelovy chyby v textu, kterých jsem v knize našla asi patnáct a byly opravdu hloupé. Vrchol byl, když jsem v jednom odstavci zahlédla hned dvě chyby. Jen se na to sami podívejte.



Hodnocení: 70%

O autorovi: Michelle Cohen Crasanti

Získala titul bakaláře na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a magisterský titul z Harvardu - oba z blízkovýchodních studií. Zároveň je odbornicí na mezinárodní a lidská práva. Američanka pocházející z městečka Utica ve státě New York se v šestnácti letech rozhodla odjet do Izraele. Tam strávila sedm let. Později žila také ve Francii, Španělsku, Egyptě a Anglii. V současnosti žije i s rodinou v New Yorku.


(Zdroj: Přebal knihy Mandlovník)

středa 1. listopadu 2017

Recenze: Oprawme se


Anotace:
V knize se odhalí spousta mýtů „zdravé stravy“, například:

Proč jsou nezdravé himalájské soli, klíčky, vláknina, svačinky jablko s mrkví či mladá vojtěška alfa-alfa. Proč se zběsilým běháním většinou nehubne, proč moc nefungují ořechové tyčinky pro sportovce…


Dozvíme se také, jak vytěžit maximum živin z ořechů, jak získat léčivou vodu ze studánky i doma v kuchyni, anebo proč nemáme chuť na maso z dravců či na vařený meloun.


Kromě banálních rad, jak zhubnout s plným žaludkem, jak nemít zubní kazy a jak si prodloužit život, se dozvíme nejen, jak se dá snadno vyléčit astma, alergie či atopický ekzém, ale také těžší kalibr: epilepsie, autismus, syndrom vyhoření, neplodnost a dokonce i rakovina.


Dalo by se říci, že kniha je návod, jak se skutečně můžeme „opravit“ a dožít sta let v plné síle, zdraví a vitalitě. A to vše na bázi pravdy a produktů zakoupených „zdarma“ v supermarketu Příroda…

Autor: Stanislav Skřička
Počet stran: 379
Žánr: Zdraví
Nakladatel: Stanislav Skřička

Dojmy z knihy:
Hned, co mi tahle kráska dorazila domů, oslnila mne svým vzhledem. Ten je opravdu skvostný! Kniha má pevnou vazbu, která se leskne a ta modrá barvička působí velmi pozitivním dojmem.
Když jsem do ní letmo zahlédla a spatřila všechna ta cizí a pro mě neznámá slova, lekla jsem se, že bude obtížné vydržet se soustředit, vzhledem k velkému počtu stránek (což také bylo).
První část nás provede krátkým příběhem samotného Stanislava, jak se vlastně dostal k enzymatické stravě. K vyprávění jsou přidány i vlastní fotografie.
Co se týče samotného líčení o tom, co je vlastně zdravé a co ne, nestačila jsem se divit. S tužkou v ruce jsem si kroužkovala pro mě zajímavé informace a některé jsem si dokonce musela vypsat, abych tomu uvěřila. Vždycky jsem si myslela, jak svému tělu dělám dobře, když piji balenou vodu, a nakonec se v knize dozvím, že bych se jí vlastně měla vyhýbat.
Celou knihou nás doprovází také ilustrované obrázky pro zpestření četby, které jsem s radostí uvítala, jsou opravdu velmi milé.
Tato kniha vám přinese mnoho nových informací, na které byste na internetu jen tak nenarazili. Pokud už bydlíte sami a nakupujete z vlastních peněz, popřípadě máte děti, určitě o koupi uvažujte. Pokud se jí budete řídit, přinese vám šťastný a zdravý život a můžete tak předejít mnohými závažnými onemocněními.
Co mi na knize vadilo je rozsáhlost. Vlastní skoro 400 stránek plné informací a občas jsem měla problém se soustředit a v některých momentech jsem měla nutkání ji odložit a dělat něco jiného, což se mi obvykle nestává. Tohle je ale samozřejmě individuální záležitost.
Knihu bych doporučila všem, kterým není jedno, jaké potraviny do sebe cpou a chtějí žít zdravě a dlouho.

Tuto knihu pořídíte s dopravou zdarma ZDE.

Hodnocení: 70%


O autorovi: Stanislav Skřička

Stanislav Skřička je bývalý námořník, účastník závodů NASCAR a v posledních letech jeden z předních propagátorů tzv. enzymatické stravy. Jeho kniha Oprawme se, která je psaná podle scénáře k dokumentu, na kterém v současnosti pracuje se stala během pár dní absolutním bestsellerem. Kniha není klasickou příručkou jak se zdravě stravovat, je v ní popsána jak cesta samotného Stanislava, tak dalších lidí z jeho okolí, kteří se postupně odpoutali nejen od masa, ale i dalších potravin, které nedělají lidskému tělu dobře, ba mu dokonce škodí.
 (Zdroj: Megaknihy.cz)


Knihu mi zaslal tým z webu Megaknihy.cz

středa 25. října 2017

Kdybych si jen mohla stoupnout..


Už ani nevím, jaké to je. Jaké to je vyhrát závod v běhu? Jaké to je skákat na travnaté louce s létajícím drakem? Jaké to je jít parkem ruku v ruce s partnerem? Jaké to je chodit?
Když mi bylo sedm, vybourala jsem se v autě a ochrnuly mi tak obě nohy. Moje máma měla za jízdy potřebu koketovat se svým novým přítelem, za kterého vyměnila tátu. Byla z něho tak mimo, že se přestala soustředit na jízdu a tohle mi provedla. 
Když ještě byla s tátou, nikdy za jízdy netelefonovala, vždycky na mě dávala pozor. Teď už se věnuje jen své nové kořisti. Nikdy jí to neodpustím.
Sedím na svém vozíku u okna a pozoruji dění venku. Už je chladno, přichází podzim a zelené listí v korunách stromů v parku se pomaličku obaluje oranžovou barvou. Ptáci se slétávají na jehličnatém stromě, aby se mohli vydat na cestu do teplých krajin. 
Na lavičce v parku sedí postarší pán a v rukou drží noviny. Vypadá velmi zaneprázdněně čtením nejnovějších událostí. Zajímalo by mě, jestli na něho doma čeká jeho žena, s teplou večeří a zamilovaným úsměvem. Nebo snad natěšený pes, který tiší jeho samotu.
Naproti pánovi sedí dvě mladé ženy kouřící cigaretu. Vypadají velmi rozhořčeně. Zajímalo by mě, co je tak naštvalo. Obě dvě na sobě mají značkové oblečení, v ruce drží nejdražší mobilní telefony a to nejdůležitější, mají zdravé nohy. 
Proč si někdo, kdo má to štěstí a nepostihl ho žádný hendikep, kazí zdraví prostřednictvím cigaret, alkoholu a podobných věcí? Kdybych si jen mohla stoupnout a seřvat ty dvě, ať ty páchnoucí bestie vyhodí a začnou se věnovat svým opravdovým zálibám.
Znechucena lidskou lhostejností, otočila jsem se s vozíkem od okna a zamířila ke stolu. S otevřeným deníkem a perem v ruce jsem se pustila do psaní svých myšlenek. Nikoho jiného jsem totiž neměla. Nikdo jiný mne nepochopil, neposlouchal. Jen můj deník.

Příběh je zcela smyšlený.

středa 18. října 2017

Šťastní lidé mají snadný život


Anotace:
Další osudy hrdinky knihy Šťastní lidé čtou a pijou kávu. Po návratu z Irska je Diane pevně rozhodnutá začít nový život v Paříži, ale stále se nemůže se vzpamatovat ze ztráty své dcery. Když už si myslí, že její život poplyne v tomto klidném řečišti, dojde k události, která zbourá všechny její jistoty, za něž tolik bojovala.

Autor: Agnes Martin-Lugand
Počet stran: 304
Žánr: Román
Nakladatelství: MOTTO
Psáno v 1. osobě
2. díl

Dojmy z knihy:
Po otevřeném konci prvního dílu jsem okamžitě objednala druhý a ani tento mě nezklamal. 
Statečnost hlavní hrdinky Diane jsem obdivovala už od samého začátku. Způsob, kterým se poprala se svým osudem byl neuvěřitelný. Sama bych to nikdy nezvládla. 
Stejně jako první díl (ne-li více), je celý děj velmi čtivý a napínavý. Diane letí zpátky do Irska, protože její přítelkyně je smrtelně nemocná a chce s ní strávit co nejvíce času. Aby toho nebylo málo, tak zjistí, že v Edwardově životě se objevila osoba, která mu konečně ukazovala světlo. 
Bylo to podivné. Od chvíle, kdy se mé nohy dotkly irské půdy, jsem měla dojem, že jsem se po dlouhé nepřítomnosti vrátila domů. Na takový pocit blaha jsem nebyla připravená. Domnívala jsem se, že se tu naopak budu cítit mizerně, že budu smutná, pronásledovaná vzpomínkami. Pravý opak byl pravdou. Každý krok, každý kilometr byl zcela přirozený a přibližoval mě k domovu. Mé tělo i duše si zachovaly v paměti naprosto přesnou vzpomínku na tuhle cestu.
Knihu jsem měla přečtenou za tři dny, uchvátila mě ještě víc, než první díl. Je ideální pro romantiky, především potom pro ženy.

Hodnocení: 75%

středa 11. října 2017

Pomoc!


Sedím tu ve tmě a nic nevidím. Snažím se najít cestu pryč. Škvírku, kterou bych něco zahlédla. Cokoliv.
Není tu nic. Jsem nahá, promrzlá na kost. Kde to jsem? Snažím si vzpomenout, jak jsem se sem dostala. Vybavuji si mužskou siluetu, podivnou masku, a pak už jen muka.
Jsem dehydrovaná a s každým mým pohybem cítím bolesti celého těla.
Unesli mě. Jsem tu v černé místnosti úplně sama. Nic jiného, než mé křehké tělo tu není. Žádná postel, skříně, stůl, nic. Jako bych byla v prázdném sklepě. A možná jsem. Stěny jsou na dotek pokřivené a vlhké.
Je tohle můj konecNemůže. Jsem šťastně vdaná, mám krásnou holčičku a začínám být známá spisovatelka. Jsem teprve na začátku svého života. Tohle nemůže být skutečné.
Uběhla asi hodina od mého probuzení a já už si začínám vzpomínat. Byla jsem sama doma se svou půlroční dcerou. Můj manžel byl v práci, když do domu vtrhl ten muž. Ale proč my? Proč já? Kde je moje dcera?
Nedokážu se na nic soustředit. Mé tělo se klepe zimou a strachem. Jsem tak unavená. Každý můj pokus o pohyb je bolestivý a velmi, velmi namáhavý. Kdy už to skončí? Kolem mě je nekonečná tma.
Křičím. Nevím, jestli jen v duchu nebo doopravdy. Na to už nejsem dostatečně při smyslech. To jediné, co teď chci, je odsud pryč. Tma mě děsí.
Pokouším se myslet na něco jiného. Hezkého. Vybavuji si ten nádherný úsměv mého manžela, když jsem mu oznámila, že čekám dítě. Vybavuji si teplo po celém těle, když mě každý den objímal jeho silnými pažemi. Vybavuji si nádherné motýly v břiše, když mi hrál jeho písně na kytaru. Vybavuji si jeho rty po celém mém těle. Zažiji něco z toho ještě někdy?
Cítím slzy na svých tvářích, které se nekontrolovatelně šíří a stávají se součástí té nekonečné tmy kolem mě. Je moje dcera naživu? Hledá mě můj manžel?
Asi po hodině uslyším zvuky. Vystrašeně se ohlížím na všechny strany, ale nic nevidím. Slyším dupání a silné oddechování. A najednou do místnosti pronikne silné světlo, které vychází ze shora. Opravdu jsem ve sklepě.
Naskytl se mi výhled po místnosti a já rychle utíkám do nejbližšího rohu. Schoulím se do klubíčka a snažím se křičet. Mé hlasivky jakoby nefungovaly. Pomoc!
Vysoký muž seskočí dolů. Vidím jen jeho siluetu. Rozhlíží se po místnosti. Prosím ne. 
Po chvíli mě spatří a já vidím, jak se zlověstně usměje.
„Chyběl jsem ti?“ zašeptá a vykročí směrem ke mně.

Pomoc.

středa 4. října 2017

Muž, který chtěl být šťastný


Anotace:
Muž, který chtěl být šťastný je kniha, kterou napsal Laurent Gounelle. Jedná se o poutavý příběh, který otevírá svět nových možností. Představte si, že jste na Bali a před odjezdem navštívíte starého léčitele. Léčitel vás prohlédne a řekne, že jste zdraví, ale Váš život šťastný není. Máte pocit, že vás zná lépe než vy sám sebe. Začíná dobrodružné objevování sama sebe. Kniha ukazuje, jak dosáhnout toho, abychom byli opravdu šťastní.

Autor: Laurent Gounelle

Počet stran: 152
Žánr: Psychologický román
Nakladatelství: RYBKA PUBLISHERS
Psáno v 1. osobě

Dojmy z knihy:
DO-KO-NA-LOST. Kniha nám vysvětluje, proč nejsme šťastní sami se sebou a jak onoho štěstí vlastně dosáhnout. Není v tom nic mysteriózního a přesto ta všechna fakta zní nadpřirozeně. 
Přečetla jsem ji na jeden nádech, vtáhla mě do děje tak moc, že jsem se od ní nemohla odtrhnout. Otevřela mi oči a poukázala na některé výzkumy, které dokazují, že psychika dokáže zázraky. 
Je to příběh o obyčejném muži, který se vydal na ostrov a navštívil léčitele, který mu ukázal nový pohled na lidi a navedl ho na cestu ke štěstí.


"Když dočtete poslední stranu, sotva budete takovým člověkem, jakým jste byli, když jste knížku poprvé otevírali. Možná si poprvé budete umět položit nejdůležitější otázky svého života.." - Nouvelle psychologie 

Tuto knihu by si měl přečíst opravdu každý, ženy i muži, občasní čtenáři i vášniví knihomolové. Je na každém z nás, co si z knihy odneseme, ale jsou tam tak zajímavé informace, že každý najde něco, co ho přinutí alespoň trochu změnit myšlení a názory.


Hodnocení: 100%

středa 27. září 2017

Recenze: Šťastní lidé čtou a pijou kávu.


Anotace:
Dá se vyléčit zlomené srdce? Mladá Pařížanka Diane je přesvědčená, že šťastní lidé čtou a pijou kávu, a proto tak nazve svou kavárnu. Když však při automobilové nehodě zahyne její manžel i malá dcerka, Diane ztratí smysl života. Zoufalá mladá žena se zcela uzavře před světem a přestane se starat i o svou literární kavárnu. Nakonec se rozhodne odjet do Irska, které toužil navštívit její muž, a na jeho bouřlivém a drsném pobřeží dát do pořádku svůj život. Netuší, že tu potká muže, který rázem její život změní. Záhadný fotograf Edward, kolem nějž se dějí podivné věci, ji přiměje vrátit se do života.

Autor: Agnes Martin-Lugand
Počet stran: 224
Žánr: Román
Psáno v 1. osobě

Dojmy z knihy:
Už dlouho jsem se nespletla u odhadu knížky v takové míře, jako právě u Šťastných lidí. Podle obálky jsem čekala román plný romantiky, kávy, knížek a Paříže. Nakonec se z tohoto románu vyklubal příběh plný bolesti, smutku a ztrát.
Je to skvělá oddechová kniha. Snadno se čte a od děje se jen těžko odtrhnete. Děj se z velké části odehrává v Irsku - zelené louky, věčný déšť, vítr a dobří lidé. Poměrně snadno se dá odhadnout, jak se rozvine. Nicméně zakončení pro mne bylo opravdu velkým překvapením, které mě donutilo ihned objednat druhý díl.
Za mě ideální ke čtení po práci či před spaním. 
Byl ještě zachmuřenější než obvykle, opravdu jsem mu pěkně lezla na nervy. Hrál si se zapalovačem, křečovitě zatínal zuby, naráz vyprázdnil celou sklenici a hned si gestem objednal další. Zabodl do mě pohled. Zvedla jsem svoji skleničku jeho směrem a trochu se napila. Musela jsem se ovládnout, abych to nevyplivla. Tohle víno, jestli si vůbec zasloužilo tak vznešené pojmenování, se nedalo pít. Vedle něj by i nakyslou břečku v plastové lahvi mohl doporučit vyhlášený sommelier. Co jsem čekala? Že najdu kvalitní pití v irské vesnici, kde se nepije nic kromě Guinnesse a whisky? Ale stejně jsem se pořád na Edwarda vyzývavě dívala. Nakonec se zvedl a zamířil k východu.  

Hodnocení: 70%