středa 27. září 2017

Recenze: Šťastní lidé čtou a pijou kávu.


Anotace:
Dá se vyléčit zlomené srdce? Mladá Pařížanka Diane je přesvědčená, že šťastní lidé čtou a pijou kávu, a proto tak nazve svou kavárnu. Když však při automobilové nehodě zahyne její manžel i malá dcerka, Diane ztratí smysl života. Zoufalá mladá žena se zcela uzavře před světem a přestane se starat i o svou literární kavárnu. Nakonec se rozhodne odjet do Irska, které toužil navštívit její muž, a na jeho bouřlivém a drsném pobřeží dát do pořádku svůj život. Netuší, že tu potká muže, který rázem její život změní. Záhadný fotograf Edward, kolem nějž se dějí podivné věci, ji přiměje vrátit se do života.

Autor: Agnes Martin-Lugand
Počet stran: 224
Žánr: Román
Psáno v 1. osobě

Dojmy z knihy:
Už dlouho jsem se nespletla u odhadu knížky v takové míře, jako právě u Šťastných lidí. Podle obálky jsem čekala román plný romantiky, kávy, knížek a Paříže. Nakonec se z tohoto románu vyklubal příběh plný bolesti, smutku a ztrát.
Je to skvělá oddechová kniha. Snadno se čte a od děje se jen těžko odtrhnete. Děj se z velké části odehrává v Irsku - zelené louky, věčný déšť, vítr a dobří lidé. Poměrně snadno se dá odhadnout, jak se rozvine. Nicméně zakončení pro mne bylo opravdu velkým překvapením, které mě donutilo ihned objednat druhý díl.
Za mě ideální ke čtení po práci či před spaním. 
Byl ještě zachmuřenější než obvykle, opravdu jsem mu pěkně lezla na nervy. Hrál si se zapalovačem, křečovitě zatínal zuby, naráz vyprázdnil celou sklenici a hned si gestem objednal další. Zabodl do mě pohled. Zvedla jsem svoji skleničku jeho směrem a trochu se napila. Musela jsem se ovládnout, abych to nevyplivla. Tohle víno, jestli si vůbec zasloužilo tak vznešené pojmenování, se nedalo pít. Vedle něj by i nakyslou břečku v plastové lahvi mohl doporučit vyhlášený sommelier. Co jsem čekala? Že najdu kvalitní pití v irské vesnici, kde se nepije nic kromě Guinnesse a whisky? Ale stejně jsem se pořád na Edwarda vyzývavě dívala. Nakonec se zvedl a zamířil k východu.  

Hodnocení: 70%

neděle 17. září 2017

Můj manžel


Stojím tu v zákulisí a ani po těch letech si nedokážu zvyknout. Na nic z toho, co mám právě před očima.
Můj pohled spočine na pódiu, kde hraje můj manžel na kytaru. Jako je tomu každý koncert, i dnes ho vůbec nepoznávám. Jeho oči jsou temné a plné agrese. Plně se soustředí na píseň, kterou kapela hraje a nechává se unášet rajskou melodií linoucí se právě z jeho kytary. Zkoumám každý pohyb jeho ruky, která rychlým a zároveň ladným pohybem klouže po strunách jeho kouzelného nástroje.
Když náhle začne řvát na svoje fanoušky sprosté fráze, musím se pousmát nad tou ironií.
Proč ironií? Protože vím, jaký doopravdy je. Vím, že za tou maskou, za kterou se snaží schovat, je citlivý kluk s nejroztomilejším úsměvem, jaký jsem kdy viděla. Vím, že za tou maskou je něžný a starostlivý muž, který by ženě nikdy nezkřivil ani vlásek.
Následně se podívám na ty davy lidí, kteří křičí text písniček a sdílí onu agresi s kapelou. Kouknu na pár žen, které by si klidně roztrhaly podprsenky pro trochu pozornosti. A já? Stojím tu a ani si neuvědomuji, jaké mám štěstí, že jsem zrovna já jeho žena. Že ho každé ráno vidím s jeho věčně rozcuchanými vlasy, unaveného a neupraveného. Že mi každý víkend nosí k snídani kávu do postele. Že mi večer rozčesává umyté vlasy a masíruje krk. Stojí při mně, v dobrém i ve zlém. Tak, jak to slíbil v den naší svatby.

Při myšlence na svatbu se instinktivně dotknu prstenu zdobící můj prsteníček. Jak krásný to byl den. Dodnes si pamatuji jeho výraz poté, co jsem mu řekla své „ano“. Celý zářil. A co teprve, když mi své „ano“ řekl on. Musela jsem být červená jako rajče. A taky nejšťastnější žena na světě.

Z myšlenek mne vytrhne nadměrně silný hluk, když se kapela loučí a odchází z pódia směrem za mnou.
Podívám se svému muži do očí a nacházím v nich obrovské nadšení. Jakmile sundá masku, naskytne se mi pohled na jeho neodolatelné ďolíčky. Vypadá tak šťastně. Vlastně se mu vůbec nedivím. Žije svůj sen.

Nicméně, jak bude asi reagovat, až mu zítra sdělím, že bude táta?

Jak by podle Vás příběh mohl pokračovat?

středa 13. září 2017

Recenze: Tajemství


V dnešní recenzi se krátce podíváme na knihu Tajemství (The Secret) od autorky Rhonda Byrne. 

Popis knihy:
Autorka žije v Austrálii, kde pracuje jako televizní producentka. Ve své knize popisuje jak dosáhnout spokojeného života v oblasti peněz, zdraví, vztahů i osobního štěstí. Učí člověka pochopit sílu myšlenky a odhalit vlastní skryté schopnost. Tajemství se stalo fenoménem po celém světě (existuje i stejnojmenný film), práva se prodala téměř do čtyřiceti zemí a celkový náklad dosahuje přes devět milionů výtisků.

Počet stran: 214
Žánr: Duchovní literatura
Autor: Rhonda Byrne


Dojmy z knihy:
Tuto knížku jsem dohromady četla dva dny a celou jsem ji nepřečetla, hodně jsem přeskakovala. Jedná se o tajemství, kterým je zákon přitažlivosti. Kniha nás provede tím, co vlastně zákon přitažlivosti je, jak ho ovládat a jak si splnit vytoužené sny. Na konci každé kapitoly je shrnutí nejdůležitějších poznatků, které bychom si měli pamatovat. 
Nepřečetla jsem ji celou, protože jsem měla pocit, že se tam některé fráze opakují pořád dokola. Ze začátku mě kniha bavila, ale postupem času mi připadala čím dál nudnější. I přes to bych tuto knihu doporučila všem, kteří na zákon přitažlivosti věří, určitě to nebyla zbytečná koupě. 


Hodnocení: 50%



Jak Vás kniha zaujala?