středa 25. října 2017

Kdybych si jen mohla stoupnout..


Už ani nevím, jaké to je. Jaké to je vyhrát závod v běhu? Jaké to je skákat na travnaté louce s létajícím drakem? Jaké to je jít parkem ruku v ruce s partnerem? Jaké to je chodit?
Když mi bylo sedm, vybourala jsem se v autě a ochrnuly mi tak obě nohy. Moje máma měla za jízdy potřebu koketovat se svým novým přítelem, za kterého vyměnila tátu. Byla z něho tak mimo, že se přestala soustředit na jízdu a tohle mi provedla. 
Když ještě byla s tátou, nikdy za jízdy netelefonovala, vždycky na mě dávala pozor. Teď už se věnuje jen své nové kořisti. Nikdy jí to neodpustím.
Sedím na svém vozíku u okna a pozoruji dění venku. Už je chladno, přichází podzim a zelené listí v korunách stromů v parku se pomaličku obaluje oranžovou barvou. Ptáci se slétávají na jehličnatém stromě, aby se mohli vydat na cestu do teplých krajin. 
Na lavičce v parku sedí postarší pán a v rukou drží noviny. Vypadá velmi zaneprázdněně čtením nejnovějších událostí. Zajímalo by mě, jestli na něho doma čeká jeho žena, s teplou večeří a zamilovaným úsměvem. Nebo snad natěšený pes, který tiší jeho samotu.
Naproti pánovi sedí dvě mladé ženy kouřící cigaretu. Vypadají velmi rozhořčeně. Zajímalo by mě, co je tak naštvalo. Obě dvě na sobě mají značkové oblečení, v ruce drží nejdražší mobilní telefony a to nejdůležitější, mají zdravé nohy. 
Proč si někdo, kdo má to štěstí a nepostihl ho žádný hendikep, kazí zdraví prostřednictvím cigaret, alkoholu a podobných věcí? Kdybych si jen mohla stoupnout a seřvat ty dvě, ať ty páchnoucí bestie vyhodí a začnou se věnovat svým opravdovým zálibám.
Znechucena lidskou lhostejností, otočila jsem se s vozíkem od okna a zamířila ke stolu. S otevřeným deníkem a perem v ruce jsem se pustila do psaní svých myšlenek. Nikoho jiného jsem totiž neměla. Nikdo jiný mne nepochopil, neposlouchal. Jen můj deník.

Příběh je zcela smyšlený.

Reakce:

25 komentářů:

  1. Hodně silné. A moc krásně napsané, Miško. Jsi talent, fandím ti :)

    Míša

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míšo, opravdu moc ti děkuju, jsem ráda, že se ti moje tvorba líbí! <3

      Vymazat
  2. Krásně čtivě napsané! :) A souhlasím s komentem výše - neskutečně silné. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Komentáře tohoto typu mě vždy ženou kupředu. Děkuji za podporu!

      Vymazat
    2. Není vůbec za co. Pro mě osobně je u takovýchto příběhů ta čtivost asi nejdůležitější a ze "psacích" zkušeností mám taky jasno v tom, že je to asi to nejtěžší, čeho autor musí dosáhnout a Tobě se to povedlo výborně! :)

      Vymazat
  3. Byla bych i věřila, že je to pravda. Brr. Jde mi z toho mráz po zádech. Občas je třeba si připomenout, co je důležité v životě. U mě na blogu teď běží soutěž o knihu, kdybys chtěla: http://karinga.blog.cz/1710/soutez-o-knihu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak! Jsem ráda, že tě "příběh" zaujal. :)

      Vymazat
  4. Ťažká úvaha po dlhom dni. Ale pravdivá. I keď rozumiem že po ťažkom dni si niekto potrebuje vypustiť páru aj pohárom vínka či cigaretkou odbúrať stres a pokecať s kamarátkou. Každý máme svoje formy odreagovania.
    Na druhej strane, až keď zdravie stratíme tak si uvedomíme čo sme stratili a nevazili. Je to smutné, vazme si čo máme nič viac nemáme.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Odbourat stres ale jde mnoha zdravějšími způsoby, než je dát si víno a cigaretu:) Nicméně jsem ráda, že ses nad tím zamyslela a vyjádřila svůj názor, děkuji za zpětnou vazbu. :)

      Vymazat
  5. K zamyšlení, pravdivé, smutné... Míšo je to strašně pěkně napsané... Obdivuji :3

    OdpovědětVymazat
  6. Omlouvám se, jsem hrozná cíťa, ale tenhle článek mě přímo rozbrečel...

    Opravdu jsem si až málem myslela, že jde o realitu... málem jsem se tě skutečně zeptala zdali nejsi na vozíku (ta malá písmenka "příběh je zcela smyšlený" jsou pěkně malinká a na poprvé jsem si jich ani nevšimla - Vážně fikané!)

    Holka, ty máš vážně talent! Klobouk dolu!
    Dovol mi si tě přidat do oblíbených blogů, prosííííím...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem opravdu moc ráda, že se ti tento příběh líbí!
      Můžeš se přidat mezi mé pravidelné čtenáře, až se to Google rozhodne opravit (teď ta funkce nefunguje, hlásí error).

      Vymazat
  7. Už od nadpisu mi tě začínalo být líto, a pak jsem náhle spatřila písmenka, která upřesňují, že jde o smyšlenost. Docela dobře se ti podařilo ve mně probudit dojaté, lítostivé emoce :D

    Ale je to hrozně moc pěkné a smutné. Rozumím emocím hlavní hrdinky, a to i přes to, že sama nemám nohy nijak poškozené, ani nic podobného.

    Vlastně bych teď nejraději vyskočila ze školní lavice a šla se proběhnout, tak jsi na mě článkem zapůsobila :D Dobrá práce ^^

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem opravdu moc ráda, že to na tebe mělo nějaký vliv a vyvolalo to v tobě emoce! Protože přesně to je účel těchto příběhů:) tak si nenech ujít další❤️

      Vymazat
  8. Wow, tím jsi mě tedy dostala... :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je dobře, že tě příběh nenechal chladnou!:)

      Vymazat
  9. Padla mi brada, drahá. :O
    Až po dočtení mi došlo, že nedýchám.
    Děkuji za připomenutí toho,být vděční, že jsme zdraví.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já děkuji za krásný komentář:)

      Vymazat
  10. Moc pěkně naspané, tohle bylo vážně hodně silné. Rozhodně to na mě zapůsobilo :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za zpětnou vazbu, moc si toho vážím.