středa 29. listopadu 2017

Recenze: Zelená míle

Anotace:
Ve věznici Cold Mountain, v bezútěšné řadě cel známé jako Zelená míle, čekají na smrt vrazi tak zvrácení jako psychopat William Wharton a tak posedlí jako Eduard Delacroix. Dohlíží na ně několik dozorců: slušný Paul Edgecombe či naopak sadistický Percy Wetmore. Ale ať dobří, či zlí, ať nevinní, nebo ničemní, nikdo z nich se dosud nesetkal s někým tak brutálním, jako je obr John Coffey, násilník a vrah dvou holčiček. Je Coffey ďábel v lidské podobě? Nebo je někým úplně jiným? Mezi nebem a zemí je víc zázraků, než si kdokoli v Cold Mountain umí představit - a pravda vychází najevo v tlakových vlnách, které dokáže vyvolat jen Stephen King, a v explozivním finále, které čtenáři vyrazí dech.

Autor: Stephen King
Počet stran: 344
Žánr: Thriller 
Nakladatelství: Pavel Dobrovský - BETA
Psáno v ich-formě

Dojmy z knihy:
Jelikož jsem doteď nebyla velký fanoušek hororových knih (ne že by se mi nelíbily, jen jsem je příliš nevyhledávala), Zelenou míli jsem si pořídila na základě doporučení od mého přítele. Měla jsem zkrátka potřebu "odpočinout" si od romantických knih a po nějaké době zase zkusit něco zcela jiného.
Ze začátku jsem měla menší problém začíst se a vžít se do příběhu, který vypráví stoletý stařec, jenž tím vlastně vzpomíná na své "mládí". Byl to dozorce ve věznici v období hospodářské krize a velmi trpěl na zánět močového měchýře, což mu způsobovalo velké bolesti. Jeho prací bylo hlídat vězně v bloku E, kteří čekali na smrt v elektrickém křesle.

Když ale do věznice přivedli vraha dvou holčiček, obrovitého muže hnědé pleti, nastaly zázraky. Tento muž totiž nebyl obyčejný, nýbrž se v něm skrýval Boží dar uzdravení (celkem paradox, že?). Paulovi (hlavnímu hrdinovi) například vyléčil onen zánět močového měchýře. Doslova tu nemoc z něho vysál a v podobě černého dýmu zase vykašlal ven. 
Celý příběh je velmi smutný a napínavý, nenechal mě chladnou. Pořád jsem myslela na to, jak to vlastně dopadne. V jednu chvíli si myslíte, že víte, jak kniha bude pokračovat, a pak se vše obrátí naruby a vy zkrátka musíte číst dál.
Nemůžu se smířit s faktem, že je to moje první kniha od Kinga, kterou jsem četla. Ten příběh byl tak dechberoucí, že si prostě musím pořídit nějakou další jeho knihu. 

Tam se zastavil a zadíval se přes prázdnou místnost na plošinu, kde čekalo Jiskřidlo, tiché - a přízračné - jako trůn na hradě mrtvého krále.

Tenhle skvost bych nedoporučila jedině lidem slabé povahy, kteří nesnesou násilí a brutalitu, jenž se tam místy objevuje.
Film jsem ještě neviděla a nevím, jestli na něho kouknout nebo ne, často mě totiž filmy podle knihy zklamou.

Hodnocení: 90%


O autorovi: Stephen King

Stephen Edwin King (* 21. září 1947, Portland, Maine) je americký spisovatel hororů, jeden z nejproduktivnějších a čtenářsky nejúspěšnějších autorů současnosti, který se plných osm let léčil ze závislosti na kokainu.
Řada jeho knih a povídek byla zfilmována. Mezi jeho slavná díla patří knihy Carrie, To, Mrtvá zóna a série Temná věž, ve filmovém zpracování prosluly především na jeho dílech postavené snímky Vykoupení z věznice Shawshank a Zelená míle.
(Zdroj: Databáze knih)

středa 22. listopadu 2017

Milimetr od dna


Ahoj..
Vlastně ani nevím, proč ti tohle píšu, ale nemůžu na to přestat myslet. Nemůžu přestat myslet na ten včerejšek. Nikdy jsem nic tak silného nezažila a nevím, co si o tom myslet. Jestli je dobře, že se to stalo, nebo jestli se za to mám stydět.
Já v takových věcech neumím chodit, a proto to píšu, nedokážu to říct nahlas. Jen bych si přála, abys pochopil, co to pro mě znamenalo. Jak intimní ten večer vlastně byl.. 
Když na mě ten pláč přišel, snažila jsem se ho v té tmě skrýt. Přece jenom v pokoji svítila jen televize a my byli pod dekou. Začala jsem přemýšlet nad svou možnou ztrátou a ten pláč nešel zadržet. Trvalo jen pár minut, než jsi na to přišel. Nevím, jak by to pokračovalo, kdyby sis nevšiml..
Ale ty sis všiml. A v ten moment, co jsi se zeptal ,,Ty brečíš?", jsem věděla, že vzlyky neudržím. 
Jakoby se desetkrát zpomalil čas. Vím, že jsi mě posadil a byl jsi hrozně vyděšený a zmatený. Ten strach ve tvých očích byl hmatatelný. Jenže já nedokázala mluvit. Nedokázala jsem ze sebe dostat ani hlásku. Prostě to nešlo. Moje věčně skrývané emoce a obavy vybouchly a tys měl tu smůlu (a já štěstí), že jsi byl u toho. 
Nikdy jsem před někým takhle neztratila kontrolu nad svým chováním. Najednou jsem měla šíleně sucho v krku, celá jsem se třásla a nedokázala to zastavit. Už jsem byla příliš ponořená do svých myšlenek. 
Vždycky jsem byla paranoidní pesimista. Ve všem jsem hned viděla to nejhorší a bála se. Tento rok je tu ale příliš mnoho špatné energie. Příliš špatné energie kolem mě. Kolem mé rodiny. Ta bolest, kterou teď snáším, je občas nesnesitelná. 
Tys tu ale pro mě byl. Sesypala jsem se ti do náruče a tys mě chytil a sevření nepovolil. Zachytil jsi mě milimetr od samého dna a odhodlaně vytáhl k sobě. Snášel jsi tu bolest se mnou. Stačilo ti jednoslovné vysvětlení a hned jsi věděl, co máš dělat. Tiskl jsi mě ke svému srdci, abych si uvědomila, že tu jsi. Že na to nemusím být sama. Že ti můžu věřit. Že mě nikdy nepustíš..
Jenom jsem chtěla, abys věděl, že jsem ti opravdu nesmírně vděčná za to, že mi pomáháš. Bez tebe bych tu i dnešní večer strávila v slzách. Jenže já sama nejsem. Vím, že mám tebe, a že s tebou můžu počítat. Takže si jdu udělat čaj, zachumlat se pod deku a pustit si oblíbený seriál. 

Děkuju.
S láskou,
-M


_______________________________________________________________


Jen bych chtěla dodat, že je opravdu na každém z vás, co si z těchto mých "příběhů" odnesete. Můžete si mnoho věcí sami domyslet a podělit se o postřehy v komentářích. Jsem vděčná za každou zpětnou vazbu.

středa 15. listopadu 2017

Recenze: Polární záře


Anotace:
V Severním ledovém oceánu se kapitán jaderné ponorky ruské federace Alexander Gomelskij snaží vypořádat s řadou záhadných událostí a selhaní, ke kterým dochází při návratu z rutinního námořního cvičení. Major Gennadij Volkov, stíhací pilot ruského letectva, vzlétá k neznámému létajícímu objektu a krátce na to je jeho stroj zničen a major zanechán na pospas oceánu. Světlana Zarecká, postgraduální studentka geologie, je poslána do centra dění s tajnými instrukcemi a shodou okolností se zde setkává s přitažlivým Petrem Brunerem, českým fotografem a dobrodruhem. Její instrukce jsou však jasné: nepohodlné osoby je nutné zlikvidovat. Mezitím odkrývá ruská armáda na dalekém severu přísně tajné naleziště, které může změnit dějiny lidstva, a průzkumník Aivars Balakin se právě chystá vykročit tam, kam lidská noha dosud nevkročila...

Autor: Jiří Mazurek
Žánr: Thriller, Sci-fi
Počet stran: 153
Psáno v er-formě

Dojmy z knihy:
Samotný autor mi zaslal elektronickou podobu jeho nového díla a měla jsem tu čest ji přečíst mezi prvními (byla mi poslána tři týdny před vydáním). Nyní se s vámi krátce podělím o své dojmy a postřehy.
Po přečtení prvních stran knihy jsem nebyla moc nadšená. Je psaná v er-formě, na což jsem si dlouho zvykala (většina knih, co jsem četla, jsou v ich-formě), a také mi trvalo zorientování se v příběhu, protože je kniha vyprávěna v mnoha úhlech a na mnoha místech. 
Nicméně potom se v knize začaly dít opravdu zvláštní věci a kniha si mě nakonec získala a nutila mě přemýšlet nad tím, co jsou ty podivné věci zač a kdo za tím vším je. 
Osobně jsem si nejvíc oblíbila postavy Petra Brunera a Alexandra Gomelskijho (doufám, že jsem ta jména nezkomolila). Petr Bruner, jakožto vášnivý fotograf, který se zamiloval do Světlany a Alexander Gomelskij, jakožto statečný a obětavý kapitán ponorky.  
Co mně, jakožto milovnice romantiky, chybělo, bylo detailnější popisování citů jednotlivých postav. Vždy, když už jsem si myslela, že postavy znám, zachovali se nebo provedli něco nečekaného, co mi k jejich charakteru nesedělo a musela jsem ho přehodnotit. 
Celkově bych knihu doporučila spíše mužům, než ženám, ale pokud máte rádi nadpřirozeno, tak by se mohla líbit i právě vám. 

Ještě jednou děkuji Petrovi Mazurkovi za poskytnutí elektronické verzi jeho díla.


Hodnocení: 60%

O autorovi: Jiří Mazurek
Jiří Mazurek (1974) patří k nové generaci spisovatelů české fantastiky, přičemž se mu za relativně krátkou dobu podařilo publikovat množství kvalitních povídek. V časopise Ikarie mu vychází především science fiction (Živé barvy, Mrakodrap, Coaldový důl aj.), v Pevnosti zase fantasy (Oči Mag’rebu, Vyzvědač). Kromě toho je také autorem sci-fi románu pro mládež Želes (2007) a držitelem Ceny Karla Čapka za Legendu o Garonně, jejímž volným pokračováním je Legenda o Rennardovi (2009), která vyšla rovněž v Edici Pevnost (sv. 44).
(Zdroj:  Databazeknih.cz)

středa 8. listopadu 2017

Recenze: Mandlovník


Anotace:
I když je Ichmad Hamid obdařený moudrostí svých předků z vesnice, zápasí s vědomím, že nemůže udělat nic, aby zachránil své přátele a rodinu. Vesnice se nachází na okupovaném území a všichni žijí ve strachu ze ztráty svých domovů a práce. Ale mnohem důležitější je, že se bojí ztráty jeden druhého. Ichmad slaví dvanácté narozeniny a všechno, čeho se bál, se stává realitou. Otec je uvězněn, majetek jeho rodiny je zabaven a jeho sourozenci rychle podlehnou nenávisti tváří v tvář konfliktu. Ichmad se s pomocí svého intelektu snaží zachránit své chudé přátele a umírající rodinu. Přitom v sobě objevuje lásku k druhým a s ní i naději pro budoucnost. Kniha, která přináší poselství optimismu a naděje připomíná The Kite Runner and One Thousand Splendid Suns.

Autor: Cohen Corasanti Michelle

Počet stran: 312
Žánr: Společenský román
Nakladatelství: Omega
Psáno v 1. osobě

Dojmy z knihy:

Nikdy mě žádná kniha nevtáhla tolik do děje, jako právě Mandlovník. Hned od začátku knihy se odehrává jedna tragédie za druhou a po přečtení padesáti stránek jsem měla pocit, jako bych jich přečetla nejméně dvě stě. Děj této knihy se odehrává ve dvacátém století v Palestině, kde v této době probíhaly války s Izraelem. 
Celá kniha nás provede životem chlapce z vesnice, nadšencem fyziky, kterému válka házela klacky pod nohy. Vraždili mu sourozence, odvedli jeho otce a v pouhých třinácti letech byl nucen chodit do práce, aby vydělal na živobytí celé jeho rodiny.
Na začátku knihy je zmíněnému chlapci sedm let a věrní čtenáři se čtením knihy dostanou až do jeho seniorského věku, takže opravdu máme možnost nahlédnout na celý průběh jeho života.
Kniha je velmi čtivá, a jak už jsem psala, velmi snadno vás vtáhne do jeho smutného děje. Má velmi krátké kapitoly, průměrně pět stránek na jednu kapitolu, tudíž je celkem vhodná i k cestování. 
Některé pasáže, které mi přišly důležité, autor rozepsal velmi málo. Chyběl mi rozsáhlý popis jeho pocitů a myšlenek, bylo to vyprávěno celkem suše. 

Táta ležel na zemi s nevinně pootevřenými ústy a zavřenýma očima, jako by spal. Jen z nosu a zpod hlavy mu vytékala krev. Očima jsem ho vyprovázel ven, když ho dva vojáci chytli za ruce a vytáhli jeho bezvládné tělo do tmy. "Buď silný, baba!" křičel Abbás. Zvenku se ozvaly tři výstřely vypálené na krátkou vzdálenost. Srdce se mi stáhlo v křeči. Podíval jsem se na mámu, která se zhroutila k zemi a s rukama kolem kolen se kývala sem a tam. Nikdo nám nemohl pomoct. Cítil jsem, jak se mi napnuly všechny svaly v těle.                    Jak teď přežijeme? 

Jediná věc, která mi na knize opravdu vadila, byly překladatelovy chyby v textu, kterých jsem v knize našla asi patnáct a byly opravdu hloupé. Vrchol byl, když jsem v jednom odstavci zahlédla hned dvě chyby. Jen se na to sami podívejte.



Hodnocení: 70%

O autorovi: Michelle Cohen Crasanti

Získala titul bakaláře na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a magisterský titul z Harvardu - oba z blízkovýchodních studií. Zároveň je odbornicí na mezinárodní a lidská práva. Američanka pocházející z městečka Utica ve státě New York se v šestnácti letech rozhodla odjet do Izraele. Tam strávila sedm let. Později žila také ve Francii, Španělsku, Egyptě a Anglii. V současnosti žije i s rodinou v New Yorku.


(Zdroj: Přebal knihy Mandlovník)

středa 1. listopadu 2017

Recenze: Oprawme se


Anotace:
V knize se odhalí spousta mýtů „zdravé stravy“, například:

Proč jsou nezdravé himalájské soli, klíčky, vláknina, svačinky jablko s mrkví či mladá vojtěška alfa-alfa. Proč se zběsilým běháním většinou nehubne, proč moc nefungují ořechové tyčinky pro sportovce…


Dozvíme se také, jak vytěžit maximum živin z ořechů, jak získat léčivou vodu ze studánky i doma v kuchyni, anebo proč nemáme chuť na maso z dravců či na vařený meloun.


Kromě banálních rad, jak zhubnout s plným žaludkem, jak nemít zubní kazy a jak si prodloužit život, se dozvíme nejen, jak se dá snadno vyléčit astma, alergie či atopický ekzém, ale také těžší kalibr: epilepsie, autismus, syndrom vyhoření, neplodnost a dokonce i rakovina.


Dalo by se říci, že kniha je návod, jak se skutečně můžeme „opravit“ a dožít sta let v plné síle, zdraví a vitalitě. A to vše na bázi pravdy a produktů zakoupených „zdarma“ v supermarketu Příroda…

Autor: Stanislav Skřička
Počet stran: 379
Žánr: Zdraví
Nakladatel: Stanislav Skřička

Dojmy z knihy:
Hned, co mi tahle kráska dorazila domů, oslnila mne svým vzhledem. Ten je opravdu skvostný! Kniha má pevnou vazbu, která se leskne a ta modrá barvička působí velmi pozitivním dojmem.
Když jsem do ní letmo zahlédla a spatřila všechna ta cizí a pro mě neznámá slova, lekla jsem se, že bude obtížné vydržet se soustředit, vzhledem k velkému počtu stránek (což také bylo).
První část nás provede krátkým příběhem samotného Stanislava, jak se vlastně dostal k enzymatické stravě. K vyprávění jsou přidány i vlastní fotografie.
Co se týče samotného líčení o tom, co je vlastně zdravé a co ne, nestačila jsem se divit. S tužkou v ruce jsem si kroužkovala pro mě zajímavé informace a některé jsem si dokonce musela vypsat, abych tomu uvěřila. Vždycky jsem si myslela, jak svému tělu dělám dobře, když piji balenou vodu, a nakonec se v knize dozvím, že bych se jí vlastně měla vyhýbat.
Celou knihou nás doprovází také ilustrované obrázky pro zpestření četby, které jsem s radostí uvítala, jsou opravdu velmi milé.
Tato kniha vám přinese mnoho nových informací, na které byste na internetu jen tak nenarazili. Pokud už bydlíte sami a nakupujete z vlastních peněz, popřípadě máte děti, určitě o koupi uvažujte. Pokud se jí budete řídit, přinese vám šťastný a zdravý život a můžete tak předejít mnohými závažnými onemocněními.
Co mi na knize vadilo je rozsáhlost. Vlastní skoro 400 stránek plné informací a občas jsem měla problém se soustředit a v některých momentech jsem měla nutkání ji odložit a dělat něco jiného, což se mi obvykle nestává. Tohle je ale samozřejmě individuální záležitost.
Knihu bych doporučila všem, kterým není jedno, jaké potraviny do sebe cpou a chtějí žít zdravě a dlouho.

Tuto knihu pořídíte s dopravou zdarma ZDE.

Hodnocení: 70%


O autorovi: Stanislav Skřička

Stanislav Skřička je bývalý námořník, účastník závodů NASCAR a v posledních letech jeden z předních propagátorů tzv. enzymatické stravy. Jeho kniha Oprawme se, která je psaná podle scénáře k dokumentu, na kterém v současnosti pracuje se stala během pár dní absolutním bestsellerem. Kniha není klasickou příručkou jak se zdravě stravovat, je v ní popsána jak cesta samotného Stanislava, tak dalších lidí z jeho okolí, kteří se postupně odpoutali nejen od masa, ale i dalších potravin, které nedělají lidskému tělu dobře, ba mu dokonce škodí.
 (Zdroj: Megaknihy.cz)


Knihu mi zaslal tým z webu Megaknihy.cz