Už ani nevím, jaké to je. Jaké to je vyhrát závod v běhu? Jaké to je skákat na travnaté louce s létajícím drakem? Jaké to je jít parkem ruku v ruce s partnerem? Jaké to je chodit?
Když mi bylo sedm, vybourala jsem se v autě a ochrnuly mi tak obě nohy. Moje máma měla za jízdy potřebu koketovat se svým novým přítelem, za
kterého vyměnila tátu. Byla z něho tak mimo, že se přestala soustředit na
jízdu a tohle mi provedla.
Když ještě byla s tátou, nikdy za jízdy
netelefonovala, vždycky na mě dávala pozor. Teď už se věnuje jen své nové
kořisti. Nikdy jí to neodpustím.
Sedím na svém vozíku u okna a pozoruji dění venku. Už je chladno, přichází podzim a zelené listí v korunách stromů v parku se pomaličku obaluje oranžovou barvou. Ptáci se slétávají na jehličnatém stromě, aby se mohli vydat na cestu do teplých krajin.
Na lavičce v parku sedí postarší pán a v rukou drží noviny. Vypadá velmi zaneprázdněně čtením nejnovějších událostí. Zajímalo by mě, jestli na něho doma čeká jeho žena, s teplou večeří a zamilovaným úsměvem. Nebo snad natěšený pes, který tiší jeho samotu.
Naproti pánovi sedí dvě mladé ženy kouřící cigaretu. Vypadají velmi rozhořčeně. Zajímalo by mě, co je tak naštvalo. Obě dvě na sobě mají značkové oblečení, v ruce drží nejdražší mobilní telefony a to nejdůležitější, mají zdravé nohy.
Proč si někdo, kdo má to štěstí a nepostihl ho žádný hendikep, kazí zdraví prostřednictvím cigaret, alkoholu a podobných věcí? Kdybych si jen mohla stoupnout a seřvat ty dvě, ať ty páchnoucí bestie vyhodí a začnou se věnovat svým opravdovým zálibám.
Znechucena lidskou lhostejností, otočila jsem se s vozíkem od okna a zamířila ke stolu. S otevřeným deníkem a perem v ruce jsem se pustila do psaní svých myšlenek. Nikoho jiného jsem totiž neměla. Nikdo jiný mne nepochopil, neposlouchal. Jen můj deník.
Příběh je zcela smyšlený.
Hodně silné. A moc krásně napsané, Miško. Jsi talent, fandím ti :)
OdpovědětVymazatMíša
Míšo, opravdu moc ti děkuju, jsem ráda, že se ti moje tvorba líbí! <3
VymazatKrásně čtivě napsané! :) A souhlasím s komentem výše - neskutečně silné. :)
OdpovědětVymazatKomentáře tohoto typu mě vždy ženou kupředu. Děkuji za podporu!
VymazatNení vůbec za co. Pro mě osobně je u takovýchto příběhů ta čtivost asi nejdůležitější a ze "psacích" zkušeností mám taky jasno v tom, že je to asi to nejtěžší, čeho autor musí dosáhnout a Tobě se to povedlo výborně! :)
VymazatByla bych i věřila, že je to pravda. Brr. Jde mi z toho mráz po zádech. Občas je třeba si připomenout, co je důležité v životě. U mě na blogu teď běží soutěž o knihu, kdybys chtěla: http://karinga.blog.cz/1710/soutez-o-knihu
OdpovědětVymazatPřesně tak! Jsem ráda, že tě "příběh" zaujal. :)
VymazatŤažká úvaha po dlhom dni. Ale pravdivá. I keď rozumiem že po ťažkom dni si niekto potrebuje vypustiť páru aj pohárom vínka či cigaretkou odbúrať stres a pokecať s kamarátkou. Každý máme svoje formy odreagovania.
OdpovědětVymazatNa druhej strane, až keď zdravie stratíme tak si uvedomíme čo sme stratili a nevazili. Je to smutné, vazme si čo máme nič viac nemáme.
Odbourat stres ale jde mnoha zdravějšími způsoby, než je dát si víno a cigaretu:) Nicméně jsem ráda, že ses nad tím zamyslela a vyjádřila svůj názor, děkuji za zpětnou vazbu. :)
VymazatPáni..skvěle napsané!
OdpovědětVymazatWindy pink style
Děkuji!:)
VymazatTo je skvělý :)
OdpovědětVymazatSarushef blog
Děkuju moc!:)
VymazatK zamyšlení, pravdivé, smutné... Míšo je to strašně pěkně napsané... Obdivuji :3
OdpovědětVymazat♥♥♥
VymazatOmlouvám se, jsem hrozná cíťa, ale tenhle článek mě přímo rozbrečel...
OdpovědětVymazatOpravdu jsem si až málem myslela, že jde o realitu... málem jsem se tě skutečně zeptala zdali nejsi na vozíku (ta malá písmenka "příběh je zcela smyšlený" jsou pěkně malinká a na poprvé jsem si jich ani nevšimla - Vážně fikané!)
Holka, ty máš vážně talent! Klobouk dolu!
Dovol mi si tě přidat do oblíbených blogů, prosííííím...
Jsem opravdu moc ráda, že se ti tento příběh líbí!
VymazatMůžeš se přidat mezi mé pravidelné čtenáře, až se to Google rozhodne opravit (teď ta funkce nefunguje, hlásí error).
Už od nadpisu mi tě začínalo být líto, a pak jsem náhle spatřila písmenka, která upřesňují, že jde o smyšlenost. Docela dobře se ti podařilo ve mně probudit dojaté, lítostivé emoce :D
OdpovědětVymazatAle je to hrozně moc pěkné a smutné. Rozumím emocím hlavní hrdinky, a to i přes to, že sama nemám nohy nijak poškozené, ani nic podobného.
Vlastně bych teď nejraději vyskočila ze školní lavice a šla se proběhnout, tak jsi na mě článkem zapůsobila :D Dobrá práce ^^
Jsem opravdu moc ráda, že to na tebe mělo nějaký vliv a vyvolalo to v tobě emoce! Protože přesně to je účel těchto příběhů:) tak si nenech ujít další❤️
VymazatWow, tím jsi mě tedy dostala... :(
OdpovědětVymazatJe dobře, že tě příběh nenechal chladnou!:)
VymazatPadla mi brada, drahá. :O
OdpovědětVymazatAž po dočtení mi došlo, že nedýchám.
Děkuji za připomenutí toho,být vděční, že jsme zdraví.
Já děkuji za krásný komentář:)
VymazatMoc pěkně naspané, tohle bylo vážně hodně silné. Rozhodně to na mě zapůsobilo :)
OdpovědětVymazatTo jsem moc ráda:)
Vymazat