středa 21. března 2018

Recenze: Hana


Anotace:
Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu? Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí…
(Zdroj: Databázeknih.cz)


Autor: Alena Mornštajnová
Počet stran: 310
Žánr: Válečné, Pro ženy
Nakladatelství: Host


Dojmy z knihy:
Moc často se mi nestává, že by mě víc zaujal přebal knihy než její anotace. Už dlouho jsem nenarazila na knihu, která by ho měla tak krásný - minimalistický, přesto originální a promyšlený. Není tedy divu, že když jsem tuto knihu od mámy dostala, zamilovala jsem se do ní na první pohled. 
Jedná se o jednu z prvních knih od českých autorů, kterou jsem kdy četla. A opět se jedná o knihu s válečnou tématikou. Musím se přiznat, že jsem měla ze začátku jisté obavy z toho, že mne kniha nebude tolik bavit. V tomto roce jsem četla samé válečné knihy, a jelikož jsem především milovnice romantické četby a letos jsem ještě ani jednu nečetla, začínám mít trošku absťák (haha). Zklamání z této knihy jsem se také bála proto, že jsem nedávno četla Zlodějku knih, jejíž děj se také odehrává ve druhé světové válce (a ta zkrátka nemá chybu). I přes všechny tyto faktory jsem však přebalu stejně neodolala, chňapla po knize a vydala se na cestu do malého městečka, abych nahlédla do jedné židovské rodiny.
Kniha je rozdělená na tři části: Já, Mira (1954-1963); Ti přede mnou (1933-1945); Já, Hana (1942-1963)
První část je o malé neposlušné holčičce, která si zachránila život tím, že neposlouchala rodiče. Její rodinu náhle "přepadlo" onemocnění, které je dostalo do nemocnice a Mira se tak stala bezdomovcem (nicméně se jí ujala maminčina kamarádka a posléze Miřina teta).
Druhá část vypráví o životě Miřiny maminky a tety Hany, když byly ještě malé. Jejich osud a osud její rodiny (a všech Židů) je jen děsivou připomínkou tehdejší doby.
Třetí část bych velmi nerada spoilovala, dle mého názoru totiž byla spolu s druhou částí nejsilnější a nejdojemnější. 


Hlavu mám plnou mlhy. Občas je neproniknutelně hustá, tak hustá, že jí neprosvitnou žádné myšlenky. To je stav, který považuju za štěstí. Pak se ale mlha zprůhlední a obrazy se vrátí. Valí se na mě ze všech stran a není před nimi úniku. Hrudník se mi stáhne úzkostí a plíce bolestně lapají po dechu. Strach mi svírá celé tělo a podráží mi kolena.
Z mlhy vystupují postavy, jasné, mnohem jasnější než skutečný svět. Promlouvají ke mně, křičí na mě, vyčítají mi, že jsem stále ještě tady a mlčím. Nemluvím o nich, chci je znovu nechat zemřít i ve svých vzpomínkách. 
Jak bych o nich mohla mluvit? Nikdo by mi neuvěřil. Nikdo neví, kolik utrpení dokáže člověk snést. Říkám jim to. Pořád dokola je prosím, ať už mě nechají být, nebo ať mě konečně vtáhnou k sobě, do světa stínů. Nechtějí. Ještě ne.


Mé obavy ze zklamání byly zcela zbytečné. Kniha mě opět naprosto uchvátila (až je mi podezřelé, že dostávám/kupuji samé dobré knihy). Autorka nádherně vylíčila atmosféru tehdejší doby. Když se pak rodina octla v koncentračním táboře a já tak mohla svým způsobem alespoň částečně nahlédnout na příšerné podmínky vězňů, měla jsem husí kůži až na pr****. Je neuvěřitelné, jak dlouho lidé museli trpět a bojovat za život. Že mnoho žen se například snažilo navázat intimního vztahu s nadřízenými nebo s kuchaři, aby měly snazší práci a více jídla. Nemluvě pak o tom, co se stalo, když některá z nich otěhotněla..
Nenechte se tedy zmást nevinnou obálkou knihy, protože uvnitř se nachází opravdu drsný a nemilosrdný příběh plný pravdy (kniha je psána dle skutečných událostí). 


Hodnocení: 90 %

O autorovi: Alena Mornštajnová
Vystudovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V současné době pracuje jako lektorka anglického jazyka a překladatelka. Žije ve Valašském Meziříčí. Debutovala v roce 2013 románem Slepá mapa, který se dostal do užší nominace na Cenu Česká kniha 2014. 


(Zdroj: Přebal knihy)
Reakce:

3 komentáře:

  1. Hana je snad všude a já furt odolávám, ale knihy odehrávající se ve druhé světové mám moc ráda, takže taky nakonec možná neodolám, každopádně souhlas - taky mě zaujala víc obálka než anotace.
    Pravděpodobně dostanu k narozkám knihu Dopisy, které nikdo nečetl, které mi Hanu trochu evokují, také je to hrozný hit a taky ze druhé světové, jen mě osobně zaujaly o něco víc, ale Haně asi nakonec tu šanci dám taky... Většinou se mi knihy, které všichni milují nelíbí, takže mě docela zajímá, jestli to u Hany bude taky tak...:-D

    OdpovědětVymazat
  2. Pěkná recenze, knihu jsem ještě nečetla, ale podle toho jak ji všichni chválí, musí být vážně skvělá. Určitě se na ni do budoucna chystám :)

    OdpovědětVymazat
  3. O knize jsem toho už hodně slyšela a časem se k ní rozhodně dostanu:). Moc pěkná recenze!
    Windy pink style

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za zpětnou vazbu, moc si toho vážím.