Shořelý dopis

Ahoj,

to jsem zase já. Už dávno jsem přestala počítat, kolikátý dopis ti to vlastně píšu. Takhle to dál nejde. Já už takhle nemůžu dál ztrácet čas. Byl by zázrak, kdyby se to k tobě dostalo... takže tohle je naposledy. Můj poslední pokus ti říct, co si o tobě myslím.

Nesnáším tě. No fakt. Tolik mi stále zamotáváš hlavu. Vždycky mi vstoupíš do života, celý ho obrátíš, a pak si hraješ na nedostupného. Pořád ve mně probouzíš naději. Naději, že mě možná necháš ti něco říct. Něco ti vzkázat… ale pak to opět zadupeš a mně z tebe nezbude nic.

Přijde mi to tak strašně nefér. Každým tvým činem mě ovlivňuješ, vyvoláváš ve mně emoce. Je to pro tebe tak snadné. Přede všemi to oznámíš a necháš mě v tom bádat. A já se můžu snažit jak chci a nikdy nedostanu nic zpátky. Nikdy nedostanu odpovědi. Zůstávám naivní a doufám, že možná jednou.. že možná by sis něco z tohohle jednou přečetl. Že by se to k tobě zázrakem dostalo. Vrátil by ses domů z práce a ve schránce našel tento dopis.. vážně by mě zajímalo, co by sis o tom myslel. Nejspíš bys ho rovnou vyhodil, protože máš přeci důležitější věci na práci než čtení nějakého podprůměrného dopisu. Tak si posluž, doufám, že ti dobře poslouží při zakládání ohně v krbu.

Jedno bys ale měl vědět… už nikdy tě nenechám odejít. Když už já nemohu být ve tvém životě, tak chci, abys ty byl v mém. I přes tu obrovskou vzdálenost mezi námi.. mohu se s tebou potkávat alespoň v mých snech. Předstírat, že jsou opravdové. Že jsme přátelé.

Nenechám se odrazovat lidmi v mém okolí. Nikdy se k tobě neotočím zády. A víš proč? Protože mi dáváš neskutečnou energii. Stačí mi poslouchat tvůj hlas a cítím se najednou plná života. Díky tobě chci rozdávat radost a lásku. Díky tobě mám chuť být sama sebou. A díky tobě mám ráda samu sebe. A to je v dnešní zvrácené době plné nenávisti vzácnost. Takže se opovaž mě v ní nechat.

Děkuji

-M

_________________________________

Tento "příběh" je smyšlený.