středa 27. prosince 2017

Recenze: Zasnoubena se smrtí


Anotace:
Zasnoubena se smrtí z pera novinářky, spisovatelky a překladatelky Jany Vrzalové, je inspirována pohnutými životními osudy první české ženy popravené nacisty, Ireny Bernáškové (7. 2. 1904-26. 8. 1942 ) a jejího otce, předního českého grafika Vojtěcha Preissiga (31. 7. 1873-11. 6. 1944).
Irena Bernášková, známá jako Inka, byla mimořádnou osobností dvacátého století. Rodiči vychována v silném vlasteneckém duchu, obdařena talentem na jazyky, analytickými schopnostmi, obrovskou odvahou, jíž převyšovala i muže té doby, po vzniku protektorátu Čechy a Morava všechny své schopnosti vynaložila na osvobození rodné země – Československa. Její odbojová činnost byla úzce spojena především s vydáváním ilegálního časopis V BOJ, se získáváním prostředků a techniky na jeho výrobu, ale také s převáděním československých vojáků do zahraničí. Po zatčení podle skromných odhadů při výsleších mlčením zachránila na tři stovky spolupracovníků. Veškerou odbojovou práci brala na sebe. Spolu s Inkou Bernáškovou se vracíme do doby, kdy šlo o bytí či nebytí našeho národa i Československa.


Autor: Jana Vrzalová
Počet stran: 333
Žánr: Literární biografie, Válečné
Nakladatelství: JOTA
psáno v er-formě

Dojmy z knihy:
Po dlouhé době mě přepadla chuť přečíst si nějakou knihu s válečnou tématikou, nejlépe vyprávěnou podle skutečné události (ač je to poněkud neobvyklé vzhledem k tomu, že se blíží Vánoce). A proto, když jsem dostala možnost zrecenzovat Zasnoubena se smrtí, pustila jsem se do toho s chutí a plná očekávání. 
V důsledku toho, jak moc jsem se na ni těšila, přišlo první (a také poslední) zklamání. Měla jsem totiž obrovský problém začíst se do knihy a soustředit se. Kniha obsahuje nespočetné množství faktů o 2. světové válce, a tak se samotný příběh rozvíjel opravdu pomalu. Autorka vypráví o životě Inky a její rodiny, která se nedokázala smířit s nečinností Československa a vydávala ilegální časopis V BOJ. 
Když jsem se dostala asi k padesáté stránce, kdy Inka v knize téměř dospěla, byla jsem pohlcena jejím příběhem. Jelikož je to opravdu skutečný příběh první Češky popravené nacisty, udivovalo mne, jak moc byla statečná a odolná. Mohla jsem nahlédnout na to, jak se zpracovával a tajně vydával časopis V BOJ, jak Inka převáděla vojáky přes hranice v šatech a v polobotkách a jak moc byla klidná, když ji Němci odsoudili k smrti. 
Nejdřív jsem si myslela, že zemře v koncentračním táboře, nicméně tak tomu nebylo. Gestapáci ji chytli a dali ji do vězení, kde byla dlouho a těžce mučena. A přesto nikoho neprozradila, čímž prý zachránila stovky lidí. Všechnu vinu házela na sebe. Neuvěřitelný a silný příběh.
Na konci knihy jsou barevné fotografie zachycující její portréty, přední strany časopisu V BOJ a dokonce i dopisy, které Inka psala z vězení. 


Smrti!
Snoubenko věrná!
Slyším, jak přicházíš. Jsi mi blíž a blíž. Mému uchu neuniklo tvé nedočkavé přešlapování za dveřmi cely. Nebuď nervózní. Však se už brzičko dočkáš. Patřím jen tobě. Už mi dýcháš na krk. Bereš mne za ruku...
Svítá. Noc mizí a přichází den. Noc mizí, aby se ještě dnes zase vrátila. Vytratím se s ní, jenomže pro mne už cesty zpět není. Den pro mne zůstane temnotou. 
Smrti, nebojím se tě. Tak už pojď a odveď si mne.

A komu bych toto dílo doporučila? Pokud máte chuť na smutný příběh, ale nezajímá vás 2. světová válka, není to pro vás. Je to hlavně pro lidi, které zajímají detaily, průběh a důsledky této války. Pro lidi, kteří chtějí vědět, jak se v této době žilo a co mělo za následky, když se naši lidé začali bránit. 

Za zaslání a bezproblémovou komunikaci děkuji nakladatelství JOTA. Pokud o ní přemýšlíte, rozhodně doporučuji koupit ji ZDE.


Hodnocení: 80%

O autorovi: Jana Vrzalová
Jana Vrzalová je publicistkou a překladatelkou s více jak čtyřicetiletou praxí. Vystudovala Fakultu žurnalistiky Leningradské státní univerzity (dnes Petrohradské). Po jejím absolvování pracovala pro přední české a slovenské deníky a časopisy, věnovala se překladům. Z ruštiny do češtiny přeložila na dvě desítky publikací. Několik let působila jako zástupkyně šéfredaktora čtrnáctideníku Národní Osvobození, tiskového orgánu Českého svazu bojovníků za svobodu. Až do roku 2015 byla tiskovou mluvčí svazu. Na svém kontě má bezpočet recenzí na knihy z oblasti literatury faktu. Publikuje v Národním Osvobození a v internetových médiích.
Od roku 2014 je předsedkyní Klubu autorů literatury faktu. Památník Lidice její práci ocenil Pamětní medailí.

středa 20. prosince 2017

Recenze: milk and honey


Anotace:
this is the journey of
surviving through poetry
this is the blood sweat tears
of twenty-one years
this is my heart
is your hands
this is
the hurting
the loving
the breaking
the healing

-rupi kaur

Autor: Rupi Kaur
Počet stran: 208
Žánr: Poezie
Nakladatelství: Andrews McMeel Publishing 

Dojmy z knihy:
Tato kniha otřásla celým internetem. Nebyl den, kdy bych na ni nenarazila. Říkala jsem si "kruci, to je opravdu tak dobrá, že si zaslouží tolik pozornosti?". Odolávala jsem jí poměrně dlouho, ale nakonec jsem to nevydržela a moje zvědavost zvítězila. Nikdy předtím jsem poezii aktivně nečetla, takže jsem byla opravdu zvědavá, zda se mi bude líbit. 
Hned, co mi kniha dorazila a já ji v rychlosti prolistovala, velmi na mě zapůsobila vzhledem. Obsahuje totiž plno jednoduchých (a zároveň kouzelných) tématických ilustrací, které tomu všemu dodávaly emoce navíc. 
Celá kniha je rozdělena na čtyři části: the hurting, the loving, the breaking a the healing.
Každý den jsem ji otevřela a přečetla si pouze pár stránek, pár jejích myšlenek, abych se nad nimi dokázala opravdu zamyslet a nezhltla je všechny v jeden den (což by nebyl problém, jelikož obsahuje stránky, kde je napsaná pouze jedna věta, tudíž se čte opravdu rychle). Porozumět textu v angličtině pro mě nebyl velký problém, text neobsahuje nějaké neznámá nebo málo používaná slova (přece jen to píše mladá žena), takže pokud přemýšlíte, zda knihu koupit v angličtině nebo v češtině, doporučuji ji koupit v originální verzi.  
Co se týče obsahu knihy, tak musím říct, že je to opravdu velmi silné a k zamyšlení. Hlavními tématy knihy jsou láska, zármutek, zrada a sebeláska. Autorka do ní dala opravdu mnoho. Její texty jsou velmi emotivní, u některých mi až naskočila husí kůže (not lying!).



every time you
tell your daughter
you yell at her
out of love
you teach her to confuse
anger with kindness
which seems like a good idea
till she grows up to
trust men who hurt her
cause they look so much
like you
- to fathers with daughters

Dílo je směřované opravdu především na ženy, které mají nízké sebevědomí nebo řeší špatné vztahy. Mně osobně tato kniha ukázala, že na prvním místě musíme stavit sebe, abychom mohli milovat i jiné. Že se nesmíme zanedbávat a nechat se oblbovat falešností lidí, kteří nás denodenně obklopují. Každá žena by si ji měla přečíst. Nemám jí co vytknout. Mohla by pomoct mnoha dívkám, které si tímto obdobím prochází.

Za zaslání a bezproblémovou komunikaci děkuji e-shopu Dobré knihy.cz. Pokud o ní přemýšlíte, rozhodně doporučuji koupit ji ZDE (v české verzi potom ZDE).



Hodnocení: 100 %

O autorovi: Rupi Kaur
Rupi Kaur je kanadská poetka, spisovatelka a ilustrátorka. Je populární pro svůj unikátní styl psaní poezie s ilustracemi, které si dělá sama. Rupi přeměňuje své zkušenosti z bolesti a touhy do veršů smíření a triumfu. Publikovala knihu poezie a prózy nazvanou Milk and Honey, v roce 2015. Kniha pojednává s témety o násilí, zneužívání, lásky, ztráty a feminismu, přičemž získala velký úspěch, díky milionům koupených výtisků.
(Zdroj: Databáze knih)


středa 13. prosince 2017

Recenze: Jediné pravé lásky


Anotace:
Autorka románu Možná v jiném životě přichází s novým strhujícím milostným příběhem o ženě, která musí nečekaně volit mezi manželem, kterého už dlouho považuje za mrtvého, a snoubencem, jenž v ní znovu probudil chuť žít.
Emma Blairová si vezme Jesse, svou lásku ze střední školy. Vybudují si společný život, na hony vzdálen
ý představám rodičů i usedlým lidem z rodného města, a procestují spolu svět. V den prvního výročí svatby se ovšem stane nehoda a nad Tichým oceánem zmizí helikoptéra, v níž letěl Jess spolu s dalšími dvěma muži. Po čase jsou všichni prohlášeni za mrtvé.
Emma dá výpověď v práci a vrátí se domů do Ameriky, aby se pokusila překonat smutek a znovu si urovnat život. Roky plynou, až jednou Emma narazí na dávného kamaráda Sama a zjistí, že se znovu zamilovala. Když se se Samem zasnoubí, má pocit, že dostala druhou šanci být šťastná. 
Tedy jen do té chvíle, než se najde Jesse. Je naživu a celé ty roky se k ní snažil vrátit. Emmu čeká velké rozhodnutí. Musí si vybrat. Manžela, nebo snoubence? Především však potřebuje poznat samu sebe a zjistit, co chce, aniž by ublížila těm, které miluje. Emma ví, že musí naslouchat svému srdci. Jen si není jistá, co říká…


Autor: Taylor Jenkins Reid
Počet stran: 256
Žánr: Román pro ženy
Nakladatelství: Mladá fronta
psáno v ich-formě

Dojmy z knihy:
Když mi tato kniha dorazila domů, naplnila mě velkým očekáváním. Opravdu jsem si myslela, že si knihu přímo zamiluji. Její anotace mě uchvátila, čekala jsem napínavý příběh zdrcené manželky a zároveň snoubenky.
Nic z toho se ale nestalo. V knize nejdříve začala autorka vyprávět, jak se Emma seznámila s hochy již v mladém školním věku, takže oba dva znala takřka od dětství. 
Co se týče složitosti čtení, tak je tato kniha opravdu oddechová, žádná hezká přirovnání ani srdceryvné pocity se v díle neobjevují, je to psané opravdu skromně a všechno se točí jen okolo milostného trojúhelníku. 
Charakter hlavní hrdinky mi vůbec nesedl. Když se loučila se snoubencem, aby jela s manželem sama na chatu, vyspala se s ním, a potom na chatě dvakrát spala s manželem, než se uráčila rozhodnout, s kým vlastně chce být. To mi přišlo opravdu laciné, špatné. Pořád mluvila o tom, jak oba dva miluje, dávala to oběma najevo a vůbec jí to nepřipadalo nevhodné. Dle mého názoru to naprosto neodpovídá názvu. Pravá láska v této knize není, neexistuje. Nebo alespoň ne z její strany. Hlavní hrdinka řekla Samovi (snoubenec), jak moc ho miluje a hned na to šla za Jessem (manžel) a řekla mu totéž.

Myslím si, že snad každý má nějaký okamžik, který mu rozděluje život na dvě části. Když se ohlédnete zpátky na  časovou osu svého života, někde na ní najdete ostrý zářez - nějakou událost, která vás změnila a která změnila váš život víc než kterákoli jiná. Okamžik, který vytvoří ,,předtím" a ,,potom".
Nevím, možná jsem už na takovou literaturu příliš stará, mně se kniha opravdu moc nelíbila. Ne že by byla úplně katastrofální, úspěšně jsem ji dočetla, což by se při vyloženě špatných knihách nejspíš nestalo, ale pokud jste už zažili vážný vztah, popřípadě pokud jste ve šťastném vztahu, tak myslím, že ani vás kniha, a hlavně teda hlavní hrdinka, příliš nenadchne.
Co si o knize myslíte Vy? Ohlasy na tuto knihu jsou celkem dost pozitivní, tak mi přijde podivné, že si toto dílo ode mě nezasloužilo větší hodnocení.


Hodnocení: 40 %

O Autorovi: Taylor Jenkins Reid

Taylor Jenkins Reid je spisovatelka, esejistka a televizní scénáristka pořadu Acton, Massachusetts. Její prvotina Forever, Interrupted se stala předlohou stejnojmenného filmu, jehož hlavní roli obsadí Dakota Johnson. Její druhou knihu After I Do označil prestižní literární časopis Kirkus Review za knihu, kterou si nelze nechat ujít.
Taylor žije v Los Angeles s manželem Alexem a psem Rabbitem.

(Zdroj: přebal knihy)

středa 6. prosince 2017

Recenze: The Girl on the Train


Anotace: 
Rachel dojíždí ranním vlakem do Londýna. Den co den si prohlíží útulné předměstské domky, a když vlak na chvíli zastaví u návěstidla, naskýtá se jí pravidelně letmý pohled do soukromí mladého páru. Postupem času Rachel začíná mít pocit, že ty dva lidi zná. Představuje si, že je zná. Dá jim dokonce jména: Jason a Jess. Jednoho dne však zahlédne něco, co ji šokuje. Stačí pouhá minuta, než se dá vlak zase do pohybu, a náhle je všechno jinak… Krátce nato se Rachel dozví, že se „její“ Jess pohřešuje, a proto se rozhodne obrátit na policii. Není si jistá, zda tím nenadělá více škody než užitku, zatímco se stále více zaplétá do příběhu, který není její, ale jenž nakonec obrátí naruby život úplně všem…

Autor: Paula Hawkins
Počet stran: 328
Žánr: Detektivka, Thriller 
Nakladatelství: IKAR
Psáno v 1. osobě

Dojmy z knihy:
Knihu jsem si troufla koupit v originále (v angličtině) a musím říct, že se mi četla opravdu dobře, neměla jsem problém ději porozumět. 
Příběh autorka popisovala  z různých pohledů různých lidí, nicméně hlavní hrdinkou celé knihy je Rachel, rozvedená, nezaměstnaná alkoholička, která už několik let bydlí u její kamarádky, jenž však netuší, že nemá práci, protože jí to Rachel neřekla a každý den tak odjížděla do města jen proto, aby to nezjistila.
Jak už je v anotaci uvedeno, každý den, kdy jezdila vlakem, pozorovala mladý pár (přiřadila jim jména Jason a Jess), který se jí zdál dokonalý. Nicméně jednoho dne zahlédla Jess v domě s jiným mužem, což v ní vyvolalo vztek.

You don't know her. But she knows you.

Vzhledem k Rachelinu problému s alkoholem se neovládla a něco špatného provedla. Druhý den, kdy se doma probudila celá od krve, si na nic z toho, co udělala, nepamatovala. Avšak předchozí den byl dnem, kdy milovaná Jess zmizela.
Tato kniha byla moje první detektivka, kterou jsem četla, a v ničem mě nezklamala, splňuje všechny podmínky, které by detektivka splňovat měla. 
Má velmi napínavý děj, který vás od knihy nedokáže odtrhnout. Zkrátka máte nutkání upřednostnit ji před vašimi povinnostmi. 
Také se mi moc líbí vzhled knihy, kde je název s pozadím rozjetého vlaku rozmazán.
Kniha se mi opravdu moc líbila, dokázala ve mně probudit emoce, napětí, stres a zkrátka vše, co by dobrá kniha vyvolat měla. 

Hodnocení: 100 %


O autorovi: Paula Hawkins

Narodila se a vyrůstala v Harare, Zimbabwe. Její otec byl profesorem ekonomie a finanční novinář. V roce 1989 se přestěhovala do Londýna a později studovala filozofii, politologii a ekonomii na univerzitě v Oxfordu. Pracovala jako novinářka pro The Times. Poté pracovala pro řadu nakladatelství na volné noze a napsal knihu finančního poradenství pro ženy, The Money Goddness. Kolem roku 2009 začala psát romantické komediální fikce pod názvem Amy Silver, napsala čtyři romány, včetně Vyznání Neochotného Recessionisty. Její nejprodávanější román Dívka ve vlaku, byl složitý thriller s tématikou domácího násilí, zneužívání alkoholu a drog. Román ji zabral 6 měsíců psaní, kdy byla v obtížné finanční situaci a musela půjčit od svého otce, aby bylo možné knihu dokončit. Nyní žije v jižním Londýně.
(Zdroj: Databáze knih)

středa 29. listopadu 2017

Recenze: Zelená míle

Anotace:
Ve věznici Cold Mountain, v bezútěšné řadě cel známé jako Zelená míle, čekají na smrt vrazi tak zvrácení jako psychopat William Wharton a tak posedlí jako Eduard Delacroix. Dohlíží na ně několik dozorců: slušný Paul Edgecombe či naopak sadistický Percy Wetmore. Ale ať dobří, či zlí, ať nevinní, nebo ničemní, nikdo z nich se dosud nesetkal s někým tak brutálním, jako je obr John Coffey, násilník a vrah dvou holčiček. Je Coffey ďábel v lidské podobě? Nebo je někým úplně jiným? Mezi nebem a zemí je víc zázraků, než si kdokoli v Cold Mountain umí představit - a pravda vychází najevo v tlakových vlnách, které dokáže vyvolat jen Stephen King, a v explozivním finále, které čtenáři vyrazí dech.

Autor: Stephen King
Počet stran: 344
Žánr: Thriller 
Nakladatelství: Pavel Dobrovský - BETA
Psáno v ich-formě

Dojmy z knihy:
Jelikož jsem doteď nebyla velký fanoušek hororových knih (ne že by se mi nelíbily, jen jsem je příliš nevyhledávala), Zelenou míli jsem si pořídila na základě doporučení od mého přítele. Měla jsem zkrátka potřebu "odpočinout" si od romantických knih a po nějaké době zase zkusit něco zcela jiného.
Ze začátku jsem měla menší problém začíst se a vžít se do příběhu, který vypráví stoletý stařec, jenž tím vlastně vzpomíná na své "mládí". Byl to dozorce ve věznici v období hospodářské krize a velmi trpěl na zánět močového měchýře, což mu způsobovalo velké bolesti. Jeho prací bylo hlídat vězně v bloku E, kteří čekali na smrt v elektrickém křesle.

Když ale do věznice přivedli vraha dvou holčiček, obrovitého muže hnědé pleti, nastaly zázraky. Tento muž totiž nebyl obyčejný, nýbrž se v něm skrýval Boží dar uzdravení (celkem paradox, že?). Paulovi (hlavnímu hrdinovi) například vyléčil onen zánět močového měchýře. Doslova tu nemoc z něho vysál a v podobě černého dýmu zase vykašlal ven. 
Celý příběh je velmi smutný a napínavý, nenechal mě chladnou. Pořád jsem myslela na to, jak to vlastně dopadne. V jednu chvíli si myslíte, že víte, jak kniha bude pokračovat, a pak se vše obrátí naruby a vy zkrátka musíte číst dál.
Nemůžu se smířit s faktem, že je to moje první kniha od Kinga, kterou jsem četla. Ten příběh byl tak dechberoucí, že si prostě musím pořídit nějakou další jeho knihu. 

Tam se zastavil a zadíval se přes prázdnou místnost na plošinu, kde čekalo Jiskřidlo, tiché - a přízračné - jako trůn na hradě mrtvého krále.

Tenhle skvost bych nedoporučila jedině lidem slabé povahy, kteří nesnesou násilí a brutalitu, jenž se tam místy objevuje.
Film jsem ještě neviděla a nevím, jestli na něho kouknout nebo ne, často mě totiž filmy podle knihy zklamou.

Hodnocení: 90 %


O autorovi: Stephen King

Stephen Edwin King (* 21. září 1947, Portland, Maine) je americký spisovatel hororů, jeden z nejproduktivnějších a čtenářsky nejúspěšnějších autorů současnosti, který se plných osm let léčil ze závislosti na kokainu.
Řada jeho knih a povídek byla zfilmována. Mezi jeho slavná díla patří knihy Carrie, To, Mrtvá zóna a série Temná věž, ve filmovém zpracování prosluly především na jeho dílech postavené snímky Vykoupení z věznice Shawshank a Zelená míle.
(Zdroj: Databáze knih)

středa 22. listopadu 2017

Milimetr od dna


Ahoj..
Vlastně ani nevím, proč ti tohle píšu, ale nemůžu na to přestat myslet. Nemůžu přestat myslet na ten včerejšek. Nikdy jsem nic tak silného nezažila a nevím, co si o tom myslet. Jestli je dobře, že se to stalo, nebo jestli se za to mám stydět.

Já v takových věcech neumím chodit, a proto to píšu, nedokážu to říct nahlas. Jen bych si přála, abys pochopil, co to pro mě znamenalo. Jak intimní ten večer vlastně byl.. 
Když na mě ten pláč přišel, snažila jsem se ho v té tmě skrýt. Přece jenom v pokoji svítila jen televize a my byli pod dekou. Začala jsem přemýšlet nad svou možnou ztrátou a ten pláč nešel zadržet. Trvalo jen pár minut, než jsi na to přišel. Nevím, jak by to pokračovalo, kdyby sis nevšiml..
Ale ty sis všiml. A v ten moment, co jsi se zeptal ,,Ty brečíš?", jsem věděla, že vzlyky neudržím. 

Jakoby se desetkrát zpomalil čas. Vím, že jsi mě posadil a byl jsi hrozně vyděšený a zmatený. Ten strach ve tvých očích byl hmatatelný. Jenže já nedokázala mluvit. Nedokázala jsem ze sebe dostat ani hlásku. Prostě to nešlo. Moje věčně skrývané emoce a obavy vybouchly a tys měl tu smůlu (a já štěstí), že jsi byl u toho. 

Nikdy jsem před někým takhle neztratila kontrolu nad svým chováním. Najednou jsem měla šíleně sucho v krku, celá jsem se třásla a nedokázala to zastavit. Už jsem byla příliš ponořená do svých myšlenek. 

Vždycky jsem byla paranoidní pesimista. Ve všem jsem hned viděla to nejhorší a bála se. Tento rok je tu ale příliš mnoho špatné energie. Příliš špatné energie kolem mě. Kolem mé rodiny. Ta bolest, kterou teď snáším, je občas nesnesitelná. 
Tys tu ale pro mě byl. Sesypala jsem se ti do náruče a tys mě chytil a sevření nepovolil. Zachytil jsi mě milimetr od samého dna a odhodlaně vytáhl k sobě. Snášel jsi tu bolest se mnou. Stačilo ti jednoslovné vysvětlení a hned jsi věděl, co máš dělat. Tiskl jsi mě ke svému srdci, abych si uvědomila, že tu jsi. Že na to nemusím být sama. Že ti můžu věřit. Že mě nikdy nepustíš..

Jenom jsem chtěla, abys věděl, že jsem ti opravdu nesmírně vděčná za to, že mi pomáháš. Bez tebe bych tu i dnešní večer strávila v slzách. Jenže já sama nejsem. Vím, že mám tebe, a že s tebou můžu počítat. Takže si jdu udělat čaj, zachumlat se pod deku a pustit si oblíbený seriál. 

Děkuju.
S láskou,
-M


_______________________________________________________________


Jen bych chtěla dodat, že je opravdu na každém z vás, co si z těchto mých "příběhů" odnesete. Můžete si mnoho věcí sami domyslet a podělit se o postřehy v komentářích. Jsem vděčná za každou zpětnou vazbu.

středa 15. listopadu 2017

Recenze: Polární záře


Anotace:
V Severním ledovém oceánu se kapitán jaderné ponorky ruské federace Alexander Gomelskij snaží vypořádat s řadou záhadných událostí a selhaní, ke kterým dochází při návratu z rutinního námořního cvičení. Major Gennadij Volkov, stíhací pilot ruského letectva, vzlétá k neznámému létajícímu objektu a krátce na to je jeho stroj zničen a major zanechán na pospas oceánu. Světlana Zarecká, postgraduální studentka geologie, je poslána do centra dění s tajnými instrukcemi a shodou okolností se zde setkává s přitažlivým Petrem Brunerem, českým fotografem a dobrodruhem. Její instrukce jsou však jasné: nepohodlné osoby je nutné zlikvidovat. Mezitím odkrývá ruská armáda na dalekém severu přísně tajné naleziště, které může změnit dějiny lidstva, a průzkumník Aivars Balakin se právě chystá vykročit tam, kam lidská noha dosud nevkročila...

Autor: Jiří Mazurek
Žánr: Thriller, Sci-fi
Počet stran: 153
Psáno v er-formě

Dojmy z knihy:
Samotný autor mi zaslal elektronickou podobu jeho nového díla a měla jsem tu čest ji přečíst mezi prvními (byla mi poslána tři týdny před vydáním). Nyní se s vámi krátce podělím o své dojmy a postřehy.
Po přečtení prvních stran knihy jsem nebyla moc nadšená. Je psaná v er-formě, na což jsem si dlouho zvykala (většina knih, co jsem četla, jsou v ich-formě), a také mi trvalo zorientování se v příběhu, protože je kniha vyprávěna v mnoha úhlech a na mnoha místech. 
Nicméně potom se v knize začaly dít opravdu zvláštní věci a kniha si mě nakonec získala a nutila mě přemýšlet nad tím, co jsou ty podivné věci zač a kdo za tím vším je. 
Osobně jsem si nejvíc oblíbila postavy Petra Brunera a Alexandra Gomelskijho (doufám, že jsem ta jména nezkomolila). Petr Bruner, jakožto vášnivý fotograf, který se zamiloval do Světlany a Alexander Gomelskij, jakožto statečný a obětavý kapitán ponorky.  
Co mně, jakožto milovnice romantiky, chybělo, bylo detailnější popisování citů jednotlivých postav. Vždy, když už jsem si myslela, že postavy znám, zachovali se nebo provedli něco nečekaného, co mi k jejich charakteru nesedělo a musela jsem ho přehodnotit. 
Celkově bych knihu doporučila spíše mužům, než ženám, ale pokud máte rádi nadpřirozeno, tak by se mohla líbit i právě vám. 

Ještě jednou děkuji Petrovi Mazurkovi za poskytnutí elektronické verzi jeho díla.


Hodnocení: 60 %

O autorovi: Jiří Mazurek
Jiří Mazurek (1974) patří k nové generaci spisovatelů české fantastiky, přičemž se mu za relativně krátkou dobu podařilo publikovat množství kvalitních povídek. V časopise Ikarie mu vychází především science fiction (Živé barvy, Mrakodrap, Coaldový důl aj.), v Pevnosti zase fantasy (Oči Mag’rebu, Vyzvědač). Kromě toho je také autorem sci-fi románu pro mládež Želes (2007) a držitelem Ceny Karla Čapka za Legendu o Garonně, jejímž volným pokračováním je Legenda o Rennardovi (2009), která vyšla rovněž v Edici Pevnost (sv. 44).
(Zdroj:  Databazeknih.cz)

středa 8. listopadu 2017

Recenze: Mandlovník


Anotace:
I když je Ichmad Hamid obdařený moudrostí svých předků z vesnice, zápasí s vědomím, že nemůže udělat nic, aby zachránil své přátele a rodinu. Vesnice se nachází na okupovaném území a všichni žijí ve strachu ze ztráty svých domovů a práce. Ale mnohem důležitější je, že se bojí ztráty jeden druhého. Ichmad slaví dvanácté narozeniny a všechno, čeho se bál, se stává realitou. Otec je uvězněn, majetek jeho rodiny je zabaven a jeho sourozenci rychle podlehnou nenávisti tváří v tvář konfliktu. Ichmad se s pomocí svého intelektu snaží zachránit své chudé přátele a umírající rodinu. Přitom v sobě objevuje lásku k druhým a s ní i naději pro budoucnost. Kniha, která přináší poselství optimismu a naděje připomíná The Kite Runner and One Thousand Splendid Suns.

Autor: Cohen Corasanti Michelle

Počet stran: 312
Žánr: Společenský román
Nakladatelství: Omega
Psáno v 1. osobě

Dojmy z knihy:

Nikdy mě žádná kniha nevtáhla tolik do děje, jako právě Mandlovník. Hned od začátku knihy se odehrává jedna tragédie za druhou a po přečtení padesáti stránek jsem měla pocit, jako bych jich přečetla nejméně dvě stě. Děj této knihy se odehrává ve dvacátém století v Palestině, kde v této době probíhaly války s Izraelem. 
Celá kniha nás provede životem chlapce z vesnice, nadšencem fyziky, kterému válka házela klacky pod nohy. Vraždili mu sourozence, odvedli jeho otce a v pouhých třinácti letech byl nucen chodit do práce, aby vydělal na živobytí celé jeho rodiny.
Na začátku knihy je zmíněnému chlapci sedm let a věrní čtenáři se čtením knihy dostanou až do jeho seniorského věku, takže opravdu máme možnost nahlédnout na celý průběh jeho života.
Kniha je velmi čtivá, a jak už jsem psala, velmi snadno vás vtáhne do jeho smutného děje. Má velmi krátké kapitoly, průměrně pět stránek na jednu kapitolu, tudíž je celkem vhodná i k cestování. 
Některé pasáže, které mi přišly důležité, autor rozepsal velmi málo. Chyběl mi rozsáhlý popis jeho pocitů a myšlenek, bylo to vyprávěno celkem suše. 

Táta ležel na zemi s nevinně pootevřenými ústy a zavřenýma očima, jako by spal. Jen z nosu a zpod hlavy mu vytékala krev. Očima jsem ho vyprovázel ven, když ho dva vojáci chytli za ruce a vytáhli jeho bezvládné tělo do tmy. "Buď silný, baba!" křičel Abbás. Zvenku se ozvaly tři výstřely vypálené na krátkou vzdálenost. Srdce se mi stáhlo v křeči. Podíval jsem se na mámu, která se zhroutila k zemi a s rukama kolem kolen se kývala sem a tam. Nikdo nám nemohl pomoct. Cítil jsem, jak se mi napnuly všechny svaly v těle.                    Jak teď přežijeme? 

Jediná věc, která mi na knize opravdu vadila, byly překladatelovy chyby v textu, kterých jsem v knize našla asi patnáct a byly opravdu hloupé. Vrchol byl, když jsem v jednom odstavci zahlédla hned dvě chyby. Jen se na to sami podívejte.



Hodnocení: 70 %

O autorovi: Michelle Cohen Crasanti

Získala titul bakaláře na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a magisterský titul z Harvardu - oba z blízkovýchodních studií. Zároveň je odbornicí na mezinárodní a lidská práva. Američanka pocházející z městečka Utica ve státě New York se v šestnácti letech rozhodla odjet do Izraele. Tam strávila sedm let. Později žila také ve Francii, Španělsku, Egyptě a Anglii. V současnosti žije i s rodinou v New Yorku.


(Zdroj: Přebal knihy Mandlovník)

středa 1. listopadu 2017

Recenze: Oprawme se


Anotace:
V knize se odhalí spousta mýtů „zdravé stravy“, například:

Proč jsou nezdravé himalájské soli, klíčky, vláknina, svačinky jablko s mrkví či mladá vojtěška alfa-alfa. Proč se zběsilým běháním většinou nehubne, proč moc nefungují ořechové tyčinky pro sportovce…


Dozvíme se také, jak vytěžit maximum živin z ořechů, jak získat léčivou vodu ze studánky i doma v kuchyni, anebo proč nemáme chuť na maso z dravců či na vařený meloun.


Kromě banálních rad, jak zhubnout s plným žaludkem, jak nemít zubní kazy a jak si prodloužit život, se dozvíme nejen, jak se dá snadno vyléčit astma, alergie či atopický ekzém, ale také těžší kalibr: epilepsie, autismus, syndrom vyhoření, neplodnost a dokonce i rakovina.


Dalo by se říci, že kniha je návod, jak se skutečně můžeme „opravit“ a dožít sta let v plné síle, zdraví a vitalitě. A to vše na bázi pravdy a produktů zakoupených „zdarma“ v supermarketu Příroda…

Autor: Stanislav Skřička
Počet stran: 379
Žánr: Zdraví
Nakladatel: Stanislav Skřička

Dojmy z knihy:
Hned, co mi tahle kráska dorazila domů, oslnila mne svým vzhledem. Ten je opravdu skvostný! Kniha má pevnou vazbu, která se leskne a ta modrá barvička působí velmi pozitivním dojmem.
Když jsem do ní letmo zahlédla a spatřila všechna ta cizí a pro mě neznámá slova, lekla jsem se, že bude obtížné vydržet se soustředit, vzhledem k velkému počtu stránek (což také bylo).
První část nás provede krátkým příběhem samotného Stanislava, jak se vlastně dostal k enzymatické stravě. K vyprávění jsou přidány i vlastní fotografie.
Co se týče samotného líčení o tom, co je vlastně zdravé a co ne, nestačila jsem se divit. S tužkou v ruce jsem si kroužkovala pro mě zajímavé informace a některé jsem si dokonce musela vypsat, abych tomu uvěřila. Vždycky jsem si myslela, jak svému tělu dělám dobře, když piji balenou vodu, a nakonec se v knize dozvím, že bych se jí vlastně měla vyhýbat.
Celou knihou nás doprovází také ilustrované obrázky pro zpestření četby, které jsem s radostí uvítala, jsou opravdu velmi milé.
Tato kniha vám přinese mnoho nových informací, na které byste na internetu jen tak nenarazili. Pokud už bydlíte sami a nakupujete z vlastních peněz, popřípadě máte děti, určitě o koupi uvažujte. Pokud se jí budete řídit, přinese vám šťastný a zdravý život a můžete tak předejít mnohými závažnými onemocněními.
Co mi na knize vadilo je rozsáhlost. Vlastní skoro 400 stránek plné informací a občas jsem měla problém se soustředit a v některých momentech jsem měla nutkání ji odložit a dělat něco jiného, což se mi obvykle nestává. Tohle je ale samozřejmě individuální záležitost.
Knihu bych doporučila všem, kterým není jedno, jaké potraviny do sebe cpou a chtějí žít zdravě a dlouho.

Tuto knihu pořídíte s dopravou zdarma ZDE.

Hodnocení: 70 %


O autorovi: Stanislav Skřička

Stanislav Skřička je bývalý námořník, účastník závodů NASCAR a v posledních letech jeden z předních propagátorů tzv. enzymatické stravy. Jeho kniha Oprawme se, která je psaná podle scénáře k dokumentu, na kterém v současnosti pracuje se stala během pár dní absolutním bestsellerem. Kniha není klasickou příručkou jak se zdravě stravovat, je v ní popsána jak cesta samotného Stanislava, tak dalších lidí z jeho okolí, kteří se postupně odpoutali nejen od masa, ale i dalších potravin, které nedělají lidskému tělu dobře, ba mu dokonce škodí.
 (Zdroj: Megaknihy.cz)


Knihu mi zaslal tým z webu Megaknihy.cz

středa 25. října 2017

Kdybych si jen mohla stoupnout..


Už ani nevím, jaké to je. Jaké to je vyhrát závod v běhu? Jaké to je skákat na travnaté louce s létajícím drakem? Jaké to je jít parkem ruku v ruce s partnerem? Jaké to je chodit?
Když mi bylo sedm, vybourala jsem se v autě a ochrnuly mi tak obě nohy. Moje máma měla za jízdy potřebu koketovat se svým novým přítelem, za kterého vyměnila tátu. Byla z něho tak mimo, že se přestala soustředit na jízdu a tohle mi provedla. 
Když ještě byla s tátou, nikdy za jízdy netelefonovala, vždycky na mě dávala pozor. Teď už se věnuje jen své nové kořisti. Nikdy jí to neodpustím.
Sedím na svém vozíku u okna a pozoruji dění venku. Už je chladno, přichází podzim a zelené listí v korunách stromů v parku se pomaličku obaluje oranžovou barvou. Ptáci se slétávají na jehličnatém stromě, aby se mohli vydat na cestu do teplých krajin. 
Na lavičce v parku sedí postarší pán a v rukou drží noviny. Vypadá velmi zaneprázdněně čtením nejnovějších událostí. Zajímalo by mě, jestli na něho doma čeká jeho žena, s teplou večeří a zamilovaným úsměvem. Nebo snad natěšený pes, který tiší jeho samotu.
Naproti pánovi sedí dvě mladé ženy kouřící cigaretu. Vypadají velmi rozhořčeně. Zajímalo by mě, co je tak naštvalo. Obě dvě na sobě mají značkové oblečení, v ruce drží nejdražší mobilní telefony a to nejdůležitější, mají zdravé nohy. 
Proč si někdo, kdo má to štěstí a nepostihl ho žádný hendikep, kazí zdraví prostřednictvím cigaret, alkoholu a podobných věcí? Kdybych si jen mohla stoupnout a seřvat ty dvě, ať ty páchnoucí bestie vyhodí a začnou se věnovat svým opravdovým zálibám.
Znechucena lidskou lhostejností, otočila jsem se s vozíkem od okna a zamířila ke stolu. S otevřeným deníkem a perem v ruce jsem se pustila do psaní svých myšlenek. Nikoho jiného jsem totiž neměla. Nikdo jiný mne nepochopil, neposlouchal. Jen můj deník.

Příběh je zcela smyšlený.