středa 18. dubna 2018

Recenze: Sladké nic


Anotace:
Život se může změnit ve vteřině ...
Každý zažívá zklamání a ztráty. Patří to k životu a brzy se naučíme vážit si těch několika málo vzácných okamžiků, co jsme prožili předtím, než jsme o všechno přišli. Možnost, že něco ztratím ještě před tím, než mi to patřilo, jsem si nikdy neuměl ani představit. Pohled na to, jak
 vám něco uniká dřív, než jste to drželi v ruce, stačí člověka zlomit. Ale taky mi to poskytlo příležitost vykoupit se, získat v jejích očích cenu pro případ, že by naše chvíle nakonec přece jen přišla…
Všimla jsem si ho na semaforech. Seděl v autě ve vedlejším jízdním pruhu. Když se naše pohledy setkaly, věděli jsme, že ten naproti je ten pravý. Už nikdy nebudu jako dřív. Bylo mi jasné, že to je ON, kterého budu milovat celý život. Byl to mžik, ve zlomku vteřiny jsme se zamilovali a začal náš společný život a ve zlomku vteřiny všechno skončilo ...


Autor: Jamie McGuire, Teresa Mummert
Počet stran: 336
Žánr: Romantické, Pro ženy
Nakladatelství: Fortuna Libri (ČR)
psáno v ich-formě

Dojmy z knihy:
Už jsem nějakou dobu nečetla žádnou romantickou knihu, tudíž jsem začala mít absťák, vlítla do Levných knih a narazila na Sladké nic. Už z názvu a anotace čiší romantika, láska a vášeň. To je něco pro Knihokopku! 
Hlavní hrdinkou je mladá svobodná žena Avery - zdravotní sestra v nemocnici a minimalistka. Její rodiče zemřeli při autonehodě. Avery jednoho dne potká Joshe - obyčejného (nicméně pohledného) muže, nového záchranáře v místní nemocnici. 
Oba dva spojil osud - Avery zrovna jela z práce, když vyjela v nesprávný okamžik a protijedoucí kamion ji odhodil přímo do auta Joshe, který jel za ní.
Z této knihy mám velmi smíšené pocity. Celá kniha se poněkud táhla, nic extra se neodehrávalo. Když už autorky začaly naznačovat, že by mohl Josh něco hrozného skrývat, nakonec tu příležitost zahodily a pokračovaly v poněkud "nudném" vyprávění. Ne že by mě kniha nudila, jen jsem stále očekávala nějakou akci, ke které nedošlo. Zdálo se, že v knize žádná zápletka neexistuje, všechno bylo zkrátka dokonalé. Byla jsem rozhodnutá, že knize nedám víc než 50 %.

Rozhovor o mé sestře, který jsme spolu vedli, mě tížil jako závaží. Avery ode mne neutekla se zděšeným křikem, ale pozoroval jsem v jejích očích bolest, když jsem jí říkal, že to tenkrát všechno byla moje vina. Nevím, jak to, že se mnou i potom vydržela, ani proč mě vůbec chtěla. Možná to způsobil alkohol a dneska přijde k rozumu.

A pak přišel konec.  Posledních (asi) padesát stránek se všechno otočilo o sto osmdesát stupňů. Ani nevíte, jak ráda bych se s vámi podělila o ten konec, protože ten mě tak zaskočil, že jsem to musela ještě dva dny rozdýchávat. Zkrátka jsem vůbec nečekala takový zvrat. 
Jen škoda, že byl konec knihy (dle mého názoru) tak uspěchaný. Myslím, že by každý uvítal alespoň o padesát stran navíc, aby se dozvěděl, co s nimi bylo vlastně dál. A když už nic, tak alespoň epilog. Opravdu mi tam chybí nějaké pořádné zakončení. Ne že by kniha končila otevřeně, nicméně nechá čtenáře se spoustou otázek, na které nejsou jednoznačné odpovědi. 
A abych to shrnula - jako oddechová kniha je dobrá. Neobsahuje žádné umělecké objekty, originální způsob psaní ani umělecké popisy krajiny, myšlenek, stavů,.. Proto jsem se rozhodla zůstat u hodnocení 50 %. Je to zkrátka velmi průměrná, jednoduchá kniha pro ženy. 


HODNOCENÍ: 50 %


O autorovi: Jamie McGuire
Narodila se v Tulse ve státě Oklahoma v USA. Vystudovala Severooklahomskou vysokou školu, Středooklahomskou univerzitu a Autry Technology Centre, kde získala titul v oblasti radiografie. Jamie je první nezávislou autorkou, které se podařilo uzavřít smlouvu o tisku s maloobchodním gigantem Wal-Mart.
(Zdroj: Sladké nic)







O autorovi: Teresa Mummert
Vyrůstala v jistém malém městě v Pensylvánii. Se svým manželem začala chodit, když jim oběma bylo šestnáct. V osmnácti se vzali a brzy se přestěhovali do Louisiany, kde manžel dělal vojenskou kariéru. Dnes jsou z nich hrdí rodiče čtyř dětí, které vychovávají v Georgii. 
Psaní jí pomáhalo vyrovnat se s tím, že je její manžel pryč a bojuje ve válce.


(Zdroj: Sladké nic) 

středa 4. dubna 2018

Recenze: Zhubni



Anotace:
Billy Haleck má všechno, co si může přát - drahý dům, hezkou rodinu a výnosné zaměstnání v advokátní kanceláři. Má však také silnou nadváhu a jeho doktor ho varuje před infarktem. Ve chvíli nepozornosti za volantem přejede cikánku, jejíž starý otec nad ním vysloví podivnou kletbu: "Zhubni," řekne mu a pohladí ho po tváři. Jedno jediné slovo, ale za šest týdnů je Billy o třiadevadesát liber lehčí a naprosto zoufalý a vyděšený. Vsadí všechno na jednu kartu a dostává se do souboje se silami zla, které způsobují, že dál nedobrovolně hubne...
(zdroj: přebal knihy)

Autor: Stephen King
Počet stran: 242
Žánr: Horor
Nakladatelství: Beta-Dobrovský
psáno v ich-formě

Dojmy z knihy:
Zhubni je v pořadí druhá kniha, kterou jsem od Kinga přečetla. Tuhle konkrétní mi půjčil spolužák, který mě dlouho přemlouval, ať si ji vezmu a přečtu (nerada si půjčuji knihy, nikdy je pak nechci vrátit). Čekala jsem od ní celkem dost vzhledem k tomu, že Zelená míle se mi velmi líbila.
Trvalo mi nějakou tu chvilku než jsem se do ní dokázala začíst, příběh se poněkud táhne. Celý příběh je o obézním Billym, který je prokletý a ať jí sebevíc, stále drasticky hubne a slábne. 
V knize je hezky vylíčena zoufalost jeho manželky a dcery, které si s ním neví rady a mají ho za blázna, když jim začne tvrdit, že je prokletý. Lidé zkrátka nevěří tomu, co není vědecky podložené, a proto je v tom Billy naprosto sám a musí si poradit bez pomoci. 
Celý příběh si rozhodně zaslouží pochvalu za originalitu, rozhodně jsem o podobném příběhu nikdy neslyšela. Objevuje se v ní také rasismus, takže kniha rozhodně není pro ty, kteří tímto pohrdají. Já osobně jsem si Billyho jako postavu vůbec neoblíbila, přišlo mi velmi nevhodné to, že sváděl vinu na svoji ženu a po čase ji svým způsobem začal nenávidět. 
Kniha není příliš akční, jak jsem očekávala, ani moc hororová, spíš psycho a místy "nechutná". A vlastně i málo napínavá.
Abych ji ale příliš neshazovala, musím uznat, že mě velmi překvapil její konec. Napadalo mě hodně událostí, kterými by kniha mohla skončit, nicméně jsem se ani jednou netrefila. 
Tato kniha je také zfilmovaná, já ale film dosud neviděla, takže to nemůžu porovnat. 

"Seru na vaši spravedlnost," řekl. "Vy toho o spravedlnosti víte asi tolik, kolik já toho vím o tryskových turbínách. Sejměte ze mě tu kletbu... v tomhle je nutné partnerství... partnerství prokletého a proklínajícího... Ano, žena mi ho honila ve velkém drahém autě a vaše dcera vyšla mezi dvěma zaparkovanými vozy uprostřed bloku jako obyčejná nepozorná chodkyně, a to je taky pravda. Kdyby přecházela na přechodu na rohu, mohla ještě žít. Chyba byla na obou stranách, ale ona je mrtvá a já už se nemůžu vrátit k předchozímu životu. Tím je to vyrovnané..."
"Nikdy to z vás nesejmu, bílý muži z města," řekl Taduz Lemke. "Zemřu s tím na jazyku."


No a abych to nějak shrnula.. Tato kniha mě bohužel příliš nenadchla. Příběh je sice originální, ale mohl být vyprávěn více napínavě. Pokud jste nic od Kinga zatím nečetli, ale chtěli byste, nedoporučuji začínat touto knihou. Dle mého názoru je to jedna z těch slabších. Není vyloženě špatná, ale King zkrátka napsal mnoho lepších než je tato (co jsem tak slyšela, já zatím četla jen Zelenou míli, a ta mě uchvátila). 


Hodnocení: 55 %

O autorovi: Stephen King
Stephen King se narodil v roce 1947 a stal se jedním z nejúspěšnějších amerických spisovatelů současnosti. Žije s rodinou v USA ve státe Maine. 

středa 21. března 2018

Recenze: Hana


Anotace:
Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu? Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí…
(Zdroj: Databázeknih.cz)


Autor: Alena Mornštajnová
Počet stran: 310
Žánr: Válečné, Pro ženy
Nakladatelství: Host


Dojmy z knihy:
Moc často se mi nestává, že by mě víc zaujal přebal knihy než její anotace. Už dlouho jsem nenarazila na knihu, která by ho měla tak krásný - minimalistický, přesto originální a promyšlený. Není tedy divu, že když jsem tuto knihu od mámy dostala, zamilovala jsem se do ní na první pohled. 
Jedná se o jednu z prvních knih od českých autorů, kterou jsem kdy četla. A opět se jedná o knihu s válečnou tématikou. Musím se přiznat, že jsem měla ze začátku jisté obavy z toho, že mne kniha nebude tolik bavit. V tomto roce jsem četla samé válečné knihy, a jelikož jsem především milovnice romantické četby a letos jsem ještě ani jednu nečetla, začínám mít trošku absťák (haha). Zklamání z této knihy jsem se také bála proto, že jsem nedávno četla Zlodějku knih, jejíž děj se také odehrává ve druhé světové válce (a ta zkrátka nemá chybu). I přes všechny tyto faktory jsem však přebalu stejně neodolala, chňapla po knize a vydala se na cestu do malého městečka, abych nahlédla do jedné židovské rodiny.
Kniha je rozdělená na tři části: Já, Mira (1954-1963); Ti přede mnou (1933-1945); Já, Hana (1942-1963)
První část je o malé neposlušné holčičce, která si zachránila život tím, že neposlouchala rodiče. Její rodinu náhle "přepadlo" onemocnění, které je dostalo do nemocnice a Mira se tak stala bezdomovcem (nicméně se jí ujala maminčina kamarádka a posléze Miřina teta).
Druhá část vypráví o životě Miřiny maminky a tety Hany, když byly ještě malé. Jejich osud a osud její rodiny (a všech Židů) je jen děsivou připomínkou tehdejší doby.
Třetí část bych velmi nerada spoilovala, dle mého názoru totiž byla spolu s druhou částí nejsilnější a nejdojemnější. 


Hlavu mám plnou mlhy. Občas je neproniknutelně hustá, tak hustá, že jí neprosvitnou žádné myšlenky. To je stav, který považuju za štěstí. Pak se ale mlha zprůhlední a obrazy se vrátí. Valí se na mě ze všech stran a není před nimi úniku. Hrudník se mi stáhne úzkostí a plíce bolestně lapají po dechu. Strach mi svírá celé tělo a podráží mi kolena.
Z mlhy vystupují postavy, jasné, mnohem jasnější než skutečný svět. Promlouvají ke mně, křičí na mě, vyčítají mi, že jsem stále ještě tady a mlčím. Nemluvím o nich, chci je znovu nechat zemřít i ve svých vzpomínkách. 
Jak bych o nich mohla mluvit? Nikdo by mi neuvěřil. Nikdo neví, kolik utrpení dokáže člověk snést. Říkám jim to. Pořád dokola je prosím, ať už mě nechají být, nebo ať mě konečně vtáhnou k sobě, do světa stínů. Nechtějí. Ještě ne.


Mé obavy ze zklamání byly zcela zbytečné. Kniha mě opět naprosto uchvátila (až je mi podezřelé, že dostávám/kupuji samé dobré knihy). Autorka nádherně vylíčila atmosféru tehdejší doby. Když se pak rodina octla v koncentračním táboře a já tak mohla svým způsobem alespoň částečně nahlédnout na příšerné podmínky vězňů, měla jsem husí kůži až na pr****. Je neuvěřitelné, jak dlouho lidé museli trpět a bojovat za život. Že mnoho žen se například snažilo navázat intimního vztahu s nadřízenými nebo s kuchaři, aby měly snazší práci a více jídla. Nemluvě pak o tom, co se stalo, když některá z nich otěhotněla..
Nenechte se tedy zmást nevinnou obálkou knihy, protože uvnitř se nachází opravdu drsný a nemilosrdný příběh plný pravdy (kniha je psána dle skutečných událostí). 


Hodnocení: 90 %

O autorovi: Alena Mornštajnová
Vystudovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V současné době pracuje jako lektorka anglického jazyka a překladatelka. Žije ve Valašském Meziříčí. Debutovala v roce 2013 románem Slepá mapa, který se dostal do užší nominace na Cenu Česká kniha 2014. 


(Zdroj: Přebal knihy)

středa 7. března 2018

Recenze: Zlodějka knih


Anotace:
Liesel je malá dívka, která žije v malém městě se svými adoptivními rodiči, špatně spí, moc jí nejde čtení, hrává na ulici fotbal s kamarády od vedle. Mohlo by to být obyčejné dětství, kdyby to městečko neleželo uprostřed Německa. Liesel chodí do Hitlerjugend, zdravívá pravicí a krade knihy. Do příběhu promlouvají bomby, neštěstí a smrt. Smrt ostatně v knize promlouvá pořád. 

Autor: Markus Zusak
Počet stran: 528
Žánr: Válečné
Nakladatelství: Argo

Dojmy z knihy:
Tento skvost už koluje na internetu poměrně dlouhou dobu. Když jsem ji pak dostala pod stromeček, není divu, že jsem moc dlouho nevydržela a zkrátka si ji musela co nejdříve přečíst, naplněna očekáváním.

Musím se přiznat, že asi prvních padesát stran jsem byla poněkud zmatená a děj knihy ne a ne pochopit. Jakmile jsem ale pochopila, že příběhem malé dívky nás provádí sama smrt, začalo mi hned všechno dávat větší smysl a knize jsem propadla. 

Celá kniha se motá okolo mladé německé dívky Liesel v době druhé světové války, které zemřel její mladší bratr a maminka ji nechala s cizí rodinou, která se o ni musela starat. Hned, co nastoupila do školy, byla nejslabší článek třídy, jelikož neuměla číst, a tak se rozhodla, že sobě i ostatním dokáže, že není hloupá a začala se učit číst s jejím nepravým otcem, kterého si posléze oblíbila stejně tak, jako si zamilovala knihy. 

Nechci vám spoilovat zápletky a  vývoj knihy, co vám ale můžu říct je, že vaše oči nezůstanou suché. Já osobně u knih skoro nikdy nepláču, ale u téhle jsem se neudržela. Smrt vypráví o kruté pravdě druhé světové války, o osudech nevinných lidí a Židech. Přišlo mi ale velmi neobvyklé, jak sám autor prozrazoval závěr knihy již v její polovině (což bylo zdrcující). Tajně jsem doufala, že jen vtipkuje a kniha skončí nějak uspokojivě, ale k tomu nedošlo. Byla jsem koncem knihy tak zaskočena, že jsem nemohla asi dva dny pořádně usnout. 

Po přečtení knihy mi to nedalo a podívala jsem se i na zfilmovanou verzi. Jak je již zvykem, kniha je dle mě stokrát lepší, obsáhlejší a některé maličkosti byly v knize jinak než ve filmu. 

I přes to, že je kniha velmi obsáhlá, doporučila bych ji i příležitostným čtenářům, není jí co vytknout. Její kapitoly jsou dost krátké, tudíž ji mohou číst i časově vytížení lidé, kteří na čtení nemají tolik čas. Zároveň bych chtěla poněkud upozornit, že je kniha opravdu drsná a lidé se slabší povahou by z ní mohli mít poněkud depresivní myšlenky. Určitě to není odpočinková četba, nýbrž příběh reálného života lidí z doby války v Německu.


Hodnocení: 95%

O autorovi: Markus Zusak (*1975)
Australský autor. Zlodějka knih je jeho pátou knihou, získala mimořádný ohlas a stala se mezinárodním bestsellerem. Úspěšný byl i jeho předchozí román The Messenger (2002), určený mladším čtenářům. 
(Zdroj: Přebal knihy)

středa 14. února 2018

Recenze: Sběratel motýlů


Anotace:
Izolovaná zahrada, kvetoucí rostliny a… sbírka nádherných motýlů – mladých žen, které byly uneseny. O to vše pečuje Zahradník, zvrhlý muž posedlý uchováváním krásných dívek. Jediná přeživší Maya postupně odkrývá podrobnosti o tomto děsivém místě i o svém vězniteli. Jak se jí ale podařilo utéct? Přežily i další dívky? Agenti FBI Victor Hanoverian a Brandon Eddison musí vyřešit rozhodně nejotřesnější případ své kariéry.


Autor: Dot Hutchison 
Počet stran: 352
Žánr: Horor, Thriller 
Nakladatelství: XYZ
Psáno v er-formě a v ich-formě

Dojmy z knihy:
Sběratele motýlů jsem si přála a také dostala k Vánocům. Měla jsem potřebu si přečíst něco "ujetého", něco mrazivého, napínavého... Tato kniha byla skvělá volba. 
Hned, co jsem ji začala číst, mě vtáhla do děje. Velmi snadno jsem se do ní začetla a nemohla se od ní odtrhnout. Nikdy jsem nic podobného nečetla, kniha mě uchvátila. 
Samotný příběh je dle mého názoru velice zvrácený, mrazivý a znepokojující, při čtení mi naskakovala husí kůže. 
Příběh knihy začíná na policejní stanici, kdy je již dívka v bezpečí. Vyslýchají ji dva policisté, kterým dívka líčí veškeré dějství v Zahradě. Hlavní hrdinku Mayu jsem si hned oblíbila. Má za sebou tvrdé dětství, je velmi chytrá a inteligentní a všechno vyprávěla tak bez emocí, až se člověk divil. Velice se mi líbily její myšlenkové pochody a filosofické názory. Myslím také, že vzhledem k její absenci emocí to byla právě ona, která byla ze všech dívek nejsilnější a zvládala mnohé, co by ostatní nezvládly.
Z čeho jsem byla nejvíc znepokojená bylo to, že je Zahradník - chlap, co je unesl - opravdu miloval, akorát po svém. Nikdy jim fyzicky neublížil, pouze s nimi provozoval sex. Krom toho se o ně staral - krmil je, každá měla svůj pokoj a když byly dívky hodné, odměnil je tím, že jim poskytl nějakou výhodu. Například jim poskytl možnost sprchovat se kdykoliv poslušné dívky chtěly, ostatní měly pevně daný čas. 


Zahradník se posadil na moji postel a česal mě, dokud mi vlasy nezářily jako hedvábí, znovu a znovu mi prsty čechral vlasy. Pak se jeho ruce přesunuly jinam, pocítila jsem na kůži jeho ústa, zavřela jsem oči a začala potichu recitovat "Údolí neklidu".

Jak je již patrné, kniha má dvě dějství. První se odehrává na policejní stanici a později v nemocnici, kde je Maya vyslýchána. Druhé dějství se odehrává přímo v Zahradě, kde dívka vypráví všechny hrůzy, které prožívala. 
Celkově bych knihu ohodnotila velmi pozitivně. Rozhodně to není nějaký nudný thriller, ale příběh je neobyčejný a napínavý. 
Co jsem tak pochopila, tak je tohle první díl trilogie Sběratel, což jsem původně netušila, nicméně kniha nekončí nějak extra otevřeně, určitě nebude problém si na další díl počkat. 

Hodnocení: 90 %


O autorovi: Dot Hutchison
Dot miluje bouřky, mytologii, historii a filmy, které je možné sledovat opakovaně. Je autorkou YA románu A Wounded Name, který vychází ze Shakespearova Hamleta. Titul Sběratel motýlů  získal ocenění Goodreads Choice Awards za rok 2016 v kategorii horor. Další kniha v sérii Sběratel s titulem The Roses of May (2017) vyjde v nakladatelství XYZ v roce 2018.
(Zdroj: Přebal knihy)

středa 7. února 2018

Recenze: Dva proti Říši


Anotace:
Román založený na podrobném zkoumání pramenů a literatury popisuje scénu domácího odboje i exilovou vládu, výcvik parašutistů v Anglii, přípravu atentátu na Heydricha, okolnosti i situaci po něm. Nevyhýbá se líčení soukromého života hrdinů. Poskytuje realistický obraz o strukturách německé moci, zabývá se vyšetřovacími postupy gestapa. Román zaujme strhujícím dějem i výbornou psychologií postav.
(Zdroj: Databázeknih.cz)

Autor: Jiří Šulc
Počet stran: 480
Žánr: Literatura faktu, Válečné
Nakladatelství: Knižní klub
Psáno v er-formě

Dojmy z knihy:
Ačkoliv si velmi nerada půjčuji od někoho knihy, tato mě zaujala natolik, že jsem si ji nakonec od kamaráda půjčila. 
Jak již tlumočí anotace, příběh se odehrává v období druhé světové války na území Československa, popřípadě v Anglii. Kniha nás podrobně provede celým plánováním a průběhem mise Anthropoid - jediný úspěšný atentát druhé světové války. 
Strašně oceňuji, že je kniha vyprávěna z obou pohledů - jak z pohledu českého odboje, tak i z pohledu Němců. Je napsána samozřejmě podle skutečnosti, co nejvíce podle pravdy a bez domýšlení autora. 
Myslím, že neexistuje lepší popis tohoto atentátu než ten, jaký je v této knize. Běhal mi z mráz po zádech, byla jsem z ní napjatá a nervózní i přes to, že jsem už od začátku věděla, jak kniha skončí. Vžila jsem se do situace Gabčíka a Kubiše jak jen to šlo a spolu s nimi zažívala všechny strasti, které je čekali. Až tak jsem do této knihy byla vžita. 
Jediné (malé) mínus je takové, že má kniha strašně dlouhé kapitoly, což mi trochu vadilo. Jakožto pomalý čtenář jsem jednu kapitolu četla několik hodin v kuse. Nicméně to zachraňuje fakt, že jelikož je kniha vyprávěna z různých pohledů, můžete si vložit záložku právě tam, kde vyprávění z jednoho pohledu skončí. 
Myslím, že tuto nádhernou a velmi silnou knihu by si měl přečíst každý. Každý by měl vědět, kdo zachránil budoucnost naší země a co všechno za tím bylo. Co všechno Gabčík s Kubišem a celý český odboj včetně jejich rodin museli prožít, abychom my měli svobodný život.

Hodnocení: 95 %

O autorovi: Jiří Šulc 
Vystudoval právnickou fakultu v Praze. Patnáct let působil v bezpečnostních složkách ČR, v současné době pracuje v Evropské komisi v Bruselu.

středa 31. ledna 2018

Recenze: AFTER

Anotace prvního dílu:

After: Polibek
Tessa má všechno – žije v láskyplném prostředí, má chápající rodiče a taky kluka snů, laskavého, milého, kterého jí závidí všechny kamarádky. Lepšího už si ani nemohla přát potkat. Tessin snový svět ale náhle změní jediné setkání. Hardin je pořádně drzý kluk, s nepřeslechnutelným, nafoukaným britským akcentem, nezapomenutelným rozcuchem, tetováním a piercingem ve rtu. Tessa si nemůže pomoct – Hardin je zkrátka jiný než ostatní...
A to po všech stránkách – dovede být i pěkně krutý. Neměla by ho spíš nenávidět? Neměla by jím Tessa pohrdat? Jak to, že se od něj nemůže odpoutat? Nedokáže to – i přes všechny jeho chyby a prohřešky. Intenzivní vášnivou blízkost střídají neustálá Hardinova zmizení. Může takhle vůbec vypadat láska? Tessa sama nevěří, že by takový vztah mohl fungovat. Ale jde odolat jeho polibku?

Autor: Anna Todd
Počet stran: 
   1. díl - 528
   2. díl - 608
   3. díl - 728
   4. díl - 432
Žánr: Román, Pro ženy, Young Adult
Nakladatelství: Yoli
Psáno v ich-formě

Dojmy z knižní série:
Tuto knižní sérii jsem začala číst již před (asi) třemi lety. Tehdy jsem se do ní hned zamilovala a neměla oči pro žádnou jinou knihu. Byla jsem tím příběhem posedlá. Po prvním dílu, který jsem si koupila, jsem nezvládla čekat na to, až našetřím na druhý díl, takže jsem si ho stáhla do mobilu a četla ho tam. 
Tento zmíněný druhý díl, který byl jediný, co mi chyběl, jsem konečně dostala na Vánoce 2017 a rozhodla jsem se, že si celou sérii přečtu znovu jakožto o něco zkušenější čtenář.
Věřte tomu nebo ne, i podruhé mě tato série uchvátila a vtáhla do děje neuvěřitelným způsobem. Ačkoliv jsem nechápala nějaké myšlenkové pochody hlavní hrdinky Tess (a vlastně ani Hardina, jenže on měl alespoň ke svému špatnému chování předurčení vzhledem k jeho minulosti), které mi přišly velmi dětinské a nevhodné, i přes to jsem si ji znovu zamilovala. 
Nutno říci, že tato série je opravdu jen pro "naivní" romantiky. Je to hodně kýčové a neřeší se tam v podstatě nic jiného, než jejich problémový vztah. Dalším faktem toho, že u série vydrží jen tito lidé je to, že každý díl je velmi obsáhlý (průměrný počet stránek na jeden díl je 574).
Co jsem zjistila nedávno je to, že kniha (která byla předtím psána na Wattpadu) byla původně fanfikcí o One Direction. Hned po zjištění mi ale všechno do sebe zapadlo, protože jména postav zůstala podobná (Harry - Hardin, Zayn - Zed, Niall - Noah,..). A právě z tohoto důvodu jsem si pak postavy nepředstavovala jinak, než jako One Direction. 
Označila bych sérii jako oddechovou, čtení není vůbec náročné a snadno se do děje vtáhnete. Kapitoly jsou velmi krátké, což také beru jako plus. Jak jsem již zmiňovala, řeší se tam především jejich problémový vztah, ale mimo jiné také alkoholismus, psychické problémy z dětství a v neposlední řadě také samé lhaní a zrady od blízkých osob. 


"Je to vlastně dost ironický: člověka, kterej nenávidí svět, ten svět nejvíc miluje," zašeptá a oči se jí lesknou neprolitýma slzama. Další slzy kvůli mně.
"Lásko." Přitáhnu ji k sobě a ona si mi sedne obkročmo do kníla a chytí mě kolem krku. "Ty seš tak neuvěřitelně nesobecká."
Přitisknu se k ní, skoro jako bych se chtěl schovat v těch jejích rozcuchanejch vlasech.
"Musíš k sobě všechny pustit, Hardine. Život je pak mnohem jednodušší." Hladí mě po hlavě jako nějakýho domácího mazlíčka... ale kruci, jak se mi to líbí!
Přivinu se k ní. "Není to tak lehký." Bolí mě v krku, mám pocit, že do sebe dostávám kyslík, jedině když vdechuju její vůni.


Co se mi ohromně líbí, je význam názvu této série - After. After - potom - vyznačuje období potom, co Hardin poznal Tessu (sám to tak nazval), co přestal dělat špatné věci ostatním (alespoň se o to pokoušel) a snažil se být lepší. Lepší pro ni. Prostě romantika. A tak bych tuto sérii doporučila především těm, kteří preferují tento žánr.

Hodnocení: 90 %




O autorovi: Anna Todd

Anna Todd je autorka známé série 'After'. Je jí 25 let a žije spolu se svým manželem v Texasu.
'After' publikovala na veřejnou síť Wattpad, kde jí četly miliony lidí po celém světě. Tato série je založena na kapele One Direction. První kapitolu Afteru napsala v roce 2013. Stalo se to velice populární díky faktu že v tom má hlavní roli Harry Styles, což přilákalo spoustu mladých čtenářů. V květnu 2014 'After' získal knižní podobu díky Gallery Books a bude podle toho i Film díky UTA.

středa 3. ledna 2018

Recenze: Možná jednou


Anotace:
Tyhle narozeniny se Sydney zrovna nepovedly - zjistila, že její přítel ji podvádí. S její nejlepší kamarádkou... a spolubydlící k tomu. Takže je bez přítele, kamarádky a bytu. Naštěstí zasáhne Ridge, sympatický hudebník odvedle, který se Sydney ujme. Noví spolubydlící sice nejsou zrovna normální, ale sám Ridge je fajn a navíc... navíc chce po Sydney texty ke svým písničkám. Jejich spolupráce je to nejlepší, co Sydney potkalo, ale hrozí přerůst v něco víc. Jenže mezi jejich srdci stojí víc než jen šokující skutečnost, že Ridge je hluchý - je tu především Maggie, kterou Ridge upřímně miluje a kterou Sydney nehodlá vystavit stejné zradě, kterou sama zažila...

Autor: Colleen Hoover
Počet stran: 392
Žánr: YA, romantika
Nakladatelství: YOLI
Psáno v ich-formě

Dojmy z knihy:
Věřím, že velká většina dívek (obzvlášť mého věku) občas má potřebu a chuť na nějaký jednoduchý romantický příběh a utéct tak snadno od reality. Když tato nálada přepadla mě, nemusela jsem dlouho přemýšlet nad knihou, kterou zvolit. Autorku Colleen Hoover naprosto miluju (obzvlášť její knihu Bez naděje), a tudíž to pro mě byla jasná volba. Ovšem s tímto přesvědčením přišla i vysoká očekávání.
Hlavní postavou v této knize je Sydney, vysokoškolačka bydlící spolu s její nejlepší kamarádkou. Jakmile se ale dozví, že spí s jejím přítelem, okamžitě se od ní odstěhuje a tím se stane bezdomovcem. Nicméně se jí ujme Ridge, klučina od naproti, a nechá ji prozatím bydlet spolu s kamarády u sebe. Jakmile Ridge zjistí, že Sydney umí skládat texty, místo placení nájmu jí nabíne, aby psala texty k jeho písním. 
Samozřejmě to mezi nimi začne jiskřit, nicméně Ridge má přítelkyni a nechce ohrozit jeho vztah.
Zkráceně řečeno, tento příběh vypráví o zakázané lásce. Jedna kapitola se vyprávěna z pohledu Sydney, jedna z pohledu Ridge (a tak se to střídá po celou knihu).
Ale abych pravdu řekla, moc jsem tu Sydney nepochopila. Ať už k němu cítila cokoliv, jak si mohla dovolit ho políbit potom, co nevěru zažila na vlastní kůži? Kdybych byla v její situaci (zamilovaná do zadaného muže), nejspíš bych se ho zeptala, jestli ke mně také něco cítí a co je schopen udělat pro to, aby to fungovalo. Protože pokud by nebyl ochoten opustit tu dívku (kterou tak očividně opravdu miloval), v žádném případě bych si nedovolila do toho zasahovat. Nejdříve jsem tak nevěděla, jestli víc fandím Sydney nebo Maggie.


Její ruce mi přejížděly po zádech, moje sklouzly k jejímu pasu, naše jazyky spolu tančily na báječnou hudbu, kterou slyšela jen naše ústa. Naléhavost a rychlost, s nimiž jsme polibek stupňovali, byly známkou toho, jak se oba snažíme získat co nejvíc, až tahle blažená chvíle skončí.
Protože jsme oba věděli, že skončit musí.
Pevně jsem ji svíral kolem pasu, když se moje srdce roztrhlo na dvě poloviny. První zůstala tam, kde byla vždycky, s Maggie, druhou to přitahovalo k té dívce vedle mě. Nic v mém životě mi ještě nepřipadalo tak nádherné a zároveň tak špatné.
Odtrhnul jsem od ní rty a oba jsme lapali po dechu a zoufale se tiskli k sobě. Odmítl jsem dovolit svým rtům, aby se opět spojily s jejími, a snažil se nějak přijít na to, kterou půlku srdce mám zachránit.

Co mi na této knize přišlo opravdu zajímavé, byl fakt, že je Ridge naprosto hluchý. Komunikovali mezi sebou prostřednictvím SMS zpráv a někdy Ridge dokázal odezírat ze rtů. Příběh tak byl o to víc dojemný, když Ridge popisoval, jak hrozný je pocit, když si tak moc přejete slyšet hlas toho druhého nebo mu něco říct. 
Abych to nějak shrnula, knihu by si opravdu měli přečíst všichni milovníci romantiky. Kniha nezklamala, ale na autorčino dílo Bez naděje to nemá. Samozřejmě mě ale i tato kráska nezklamala a jsem moc ráda, že jsem si ji pořídila. 


Hodnocení: 70 %


O autorovi: Colleen Hoover
Colleen Hooverová je autorkou několika knih, které se okamžitě po vydání ocitly na žebříkčku bestsellerů listu New York Times a řadu týdnů tam vydržely.
Colleen žije v Texasu s manželem a třemi syny.
(zdroj: přebal knihy)