neděle 8. července 2018

Shořelý dopis



Ahoj,
 to jsem zase já. Už dávno jsem přestala počítat, kolikátý dopis ti to vlastně píšu. Takhle to dál nejde. Já už takhle nemůžu dál ztrácet čas. Byl by zázrak, kdyby se to k tobě dostalo... takže tohle je naposledy. Můj poslední pokus ti říct, co si o tobě myslím.

Nesnáším tě. No fakt. Tolik mi stále zamotáváš hlavu. Vždycky mi vstoupíš do života, celý ho obrátíš, a pak si hraješ na nedostupného. Pořád ve mně probouzíš naději. Naději, že mě možná necháš ti něco říct. Něco ti vzkázat… ale pak to opět zadupeš a mně z tebe nezbude nic.

Přijde mi to tak strašně nefér. Každým tvým činem mě ovlivňuješ, vyvoláváš ve mně emoce. Je to pro tebe tak snadné. Přede všemi to oznámíš a necháš mě v tom bádat. A já se můžu snažit jak chci a nikdy nedostanu nic zpátky. Nikdy nedostanu odpovědi. Zůstávám naivní a doufám, že možná jednou.. že možná by sis něco z tohohle jednou přečetl. Že by se to k tobě zázrakem dostalo. Vrátil by ses domů z práce a ve schránce našel tento dopis.. vážně by mě zajímalo, co by sis o tom myslel. Nejspíš bys ho rovnou vyhodil, protože máš přeci důležitější věci na práci než čtení nějakého podprůměrného dopisu. Tak si posluž, doufám, že ti dobře poslouží při zakládání ohně v krbu.

Jedno bys ale měl vědět… už nikdy tě nenechám odejít. Když už já nemohu být ve tvém životě, tak chci, abys ty byl v mém. I přes tu obrovskou vzdálenost mezi námi.. mohu se s tebou potkávat alespoň v mých snech. Předstírat, že jsou opravdové. Že jsme přátelé. 

Nenechám se odrazovat lidmi v mém okolí. Nikdy se k tobě neotočím zády. A víš proč? Protože mi dáváš neskutečnou energii. Stačí mi poslouchat tvůj hlas a cítím se najednou plná života. Díky tobě chci rozdávat radost a lásku. Díky tobě mám chuť být sama sebou. A díky tobě mám ráda samu sebe. A to je v dnešní zvrácené době plné nenávisti vzácnost. Takže se opovaž mě v ní nechat.

Děkuji

-M



_________________________________
Tento "příběh" je smyšlený.

středa 16. května 2018

Recenze: Temná krása


Anotace:
Lia sice přežila zajetí ve Vendě, ale teď se musí vypořádat s ještě větším problémem. Hrozí totiž, že dojde ke zničení jejího království. A pouze ona to může zastavit. Lia se tak musí stát tou, kterou nikdy nechtěla být – První dcerou Morrighanu –, vypořádat se se zrádci, překonat nepředstavitelné překážky a konečně přijmout to, kým je. Protože osud všech království závisí jen a jen na ní.


Autor: Mary E. Pearsonová
3. díl série Letopisy Pozůstalých
Počet stran: 512
Žánr: Fantasy, YA
Nakladatelství: CooBoo
psáno v ich-formě


Dojmy z knihy:
A máme tu finální třetí nejobsáhlejší díl velmi populární série! Konec druhého dílu skončil tak "špatně" a otevřeně, že jsem odpočítávala vteřiny a proklínala českou poštu, která jakoby byla ještě pomalejší. Byla jsem tak napjatá, že už se to ani nedalo vydržet.
Ve třetím díle navštívíme spolu s Liou všechna království: Vendu, Dalbreck i Morrighan. Zjistíme ukrytou pravdu, odhalíme zrádce a budeme bojovat o život a budoucnost Morrighanu. 
Musím říct, že v průběhu čtení mě extrémně zklamal Rafe. Začal se chovat tak arogantně, že jsem ho přestala mít ráda. Nevím, jestli je to mnou, ale mě zkrátka jeho chování a jednání hluboce zklamalo a začala jsem si přát, aby byla Lia s Kadenem. 
Třetí díl už ode mě bohužel 100 % nedostane. Jednak proto, že se mi zdálo, že se tak prvních dvě stě stran docela táhlo a děj se moc nerozvíjel. Dalším důvodem je to, že (dle mého názoru) byl konec knihy příliš nedomyšlený a uspěchaný. Jakoby to autorka už chtěla mít za sebou. Ten konec ve mně zanechal spoustu otázek, na které se už odpovědi nedozvím.
A přesto knihu hodnotím velmi kladně. Strašně jsem si oblíbila Liin charakter. Stala se z ní odvážná nebojácná milující žena se srdcem na správném místě. Dále jsem si zamilovala Kadena, kterého jsem v předchozích dílech moc nemusela. Ve třetím díle se však ukáže, jak zranitelný (a úžasný) vlastně je.


Musí být nějaký způsob, jak tomu zabránit.
Jezelia, jejíž život bude obětován pro naději, že zachrání vaše.
Nějaký jiný způsob.
Bojovala jsem s Vendinými slovy. Obětovat svůj život pro pouhou naději? Radši bych něco víc - jistotu. Jenže naděje byla aspoň něčím, i když nejistým. Bylo to všechno, co jsem mohla nabídnout. Natiye a tolika dalším. Tohle mi ani Rafe nemohl upřít. Naděje byla jako ty příběhy, kterými Gaudrel krmila Morrighan. Výživou pro prázdné břicho.

Co mě na knize vadilo (ale nezahrnula jsem do hodnocení) byly chyby překladatele. V knize se nachází nemálo překlepů, které by nemusely vzniknout, kdyby si to dotyčný překladatel po sobě přečetl.. přikládám pár příkladů:


A je zde ještě jedna věc, kterou bych tu chtěla vyzdvihnout, a to je samotná barva knihy. Pokud sundáte její přebal, vykoukne na vás zářivě modrá veselá barvička. Po knize s takovou barvou prostě musíte sáhnout (haha)!
Tak abych to shrnula. Jedná se o velmi čtivou napínavou akční knihu, která vás nudit rozhodně nebude (i na její slabší třetinu). Je plná nečekaných zvratů a rozhodnutí, které vás vyděsí, a nad kterými budete jen nevěřícně kroutit hlavou.  Jediné, co mi na ní opravdu vadí, je ten slabší nedomyšlený konec.

Tímto bych také chtěla poděkovat e-shopu Dobré-knihy.cz za zaslání recenzního výtisku, který jsem patřičně využila. Pokud tedy sháníte ověřené internetové knihkupectví, které vám knihu zašle neporušenou, tento e-shop je dobrá volba (tuto konkrétní knihu pak koupíte ZDE).


Hodnocení: 85 %


O autorovi: Mary E. Pearsonová
Spisovatelkou chtěla být již od mala, což se jí podařilo, neboť psaním knih se věnuje na plný úvazek. Žije v Carlsbadu v Kalifornii společně se svým manželem a dvěma zlatými retrívry.
(Zdroj: Přebal knihy)

středa 9. května 2018

Recenze: Zrádné srdce


Anotace:
V zajetí barbarského krále mají Lia a Rafe jen malou šanci na útěk. Jejich jedinou nadějí je spoléhat na to, že král bude příliš ohromen jejím darem, než aby je popravil. Královo zaujetí Liou je však větší, než se na první pohled zdá. Stále je tu i Rafe, který jí lhal, ale pro její ochranu obětoval vlastní svobodu. Zatímco se probouzí Liinym dar a ona poznává sama sebe, je jí jasné, že ji čekají rozhodnutí, která ovlivní její zemi… i její vlastní osud.

Autor: Mary E. Pearsonová
2. díl série Letopisy pozůstalých
Počet stran: 320
Žánr: Fantasy, YA
Nakladatelství: CooBoo
psáno v ich-formě

Dojmy z knihy:
Moji drazí čtenáři, ani nevíte, jak MOC jsem si tuhle sérii zamilovala. Po přečtení prvního dílu, který jsem zhltla jedním dechem, jsem nutně musela sehnat druhý. Ještěže existuje velmi ochotný e-shop MegaKnihy, který mi ho zaslal. Předem chci doporučit těm, kteří ještě nečetli ani první díl (ale mají to v plánu), aby si přečetli moji recenzi na něj a tento článek dál nečetli ( k přečtení ZDE). Mohlo by vám to mnoho prozradit. 
Jak již prozrazuje anotace, ve druhém díle Lia přijíždí jako zajatkyně do  království Venda a setkává se s vládcem Komizarem - krutým mužem toužícím po co největší moci - který ji chce využít pro své účely, což se samozřejmě Lie nelíbí a hned co dorazí, plánuje s Rafem, jak se dostat z Vendy (obklopené divokou řekou) domů.
Hlavní děj knihy se odehrává pouze v tomto království (na rozdíl od prvního dílu, kde se hlavní hrdinové stále přesouvali). Jsou v ní ale i krátké kapitoly z pohledu těhotné Pauline, která se princezně snaží pomoci a vydává se proto zpět do Morrighanu, kde narazí na velmi neočekávanou osobu. 
Autorka tuto knihu psala velmi napínavým stylem. Nenechá vaši mysl chladnou, pořád odhaluje Komizarovu zkaženou násilnickou povahu a vy se tak strachujete o život Rafea i Liin. 
Nevím jak vás, ale mě velmi emociálně zasáhla smrt jejího bratra Walthera. No a teď si představte, že jeho kord nosí Komizar a Lia ho tak má neustále na očích... brrr! Myslím, že zápornou postavu Komizara si nedokáže oblíbit opravdu nikdo, jeho kruté činy jsou odzbrojující. 


Jediný rychlý čin.
Myslela jsem, že to bude stačit.
Nůž do břicha.
Pevný, dobře odhadnutý pohyb zápěstím. Jenže když mě Venda spolkla, když se kolem mě sevřely její pokřivené hradby a stovky zvědavých tváří, když jsem za sebou slyšela rachocení řetězů a když mě most zvedající se za mými zády odřízl od zbytku světa, věděla jsem, že musím jednat s jistotou.
Bez jediné chybičky.
Bude to vyžadovat spoustu činů, nejen jediný. Každý krok pečlivě zvážit. Bude třeba vyslovit lži. Získat důvěru. Překročit hranice odporu. Splést všechno trpělivě dohromady. A trpělivost není mou silnou stránkou.

Stejně jako v prvním díle jsou na konci kapitol krátké citace například z Morrighanské Knihy svatého písma, které nám odhalují vznik a obecně minulost Morrighanu. Tyto citace tak utváří dojem, jakoby svět vytvořený v knize opravdu existoval.
Musím se přiznat, že se nedokážu rozhodnout, který díl se mi líbil víc. Oba dva obsahují vše, co by čtivá kniha obsahovat měla. Nemohu tak dát nic jiného, než (opět) 100 %.

Chtěla bych ještě jednou strašně poděkovat e-shopu MegaKnihy.cz za zaslání knihy. Je neuvěřitelné, jak vstřícní, příjemní a milí pracovníci tam jsou. A ty ceny knih?! Nejnižší, jaké se na internetu dají najít (a poštovné za 59 Kč)! Sami se ZDE přesvědčete.


Hodnocení: 100 %


O autorovi: Mary E. Pearsonová
Spisovatelkou chtěla být již od mala, což se jí podařilo, neboť psaním knih se věnuje na plný úvazek. Žije v Carlsbadu v Kalifornii společně se svým manželem a dvěma zlatými retrívry.

(Zdroj: přebal knihy)

středa 2. května 2018

Recenze: Falešný polibek


Anotace:
Království Morrigan je ponořeno v tradicích a příbězích o dávném světě, ale některé tradice princezna Lia nemůže překousnout. Například sňatek s někým, koho nikdy nepotkala. To vše pouze kvůli zajištění politického spojenectví.
Lia má všeho po krk a je připravena začít nový život. V den své svatby utíká do na míle vzdálen
é vesnice, kde se usazuje mezi obyčejnými lidmi a především dvěma záhadnými a přitažlivými muži – jedním princem, kterého si měla vzít, a jedním vrahem, který má za úkol ji zabít. Obklopena tajemstvími a lžemi musí Lia odhalit nebezpečné skutečnosti, které otřesou celým jejím životem, zatímco se pomalu začíná zamilovávat do jednoho z dvou cizinců.


Autor: Mary E. Pearsonová
Počet stran: 368
Žánr: YA, Romantické, Fantasy
Nakladatelství: CooBoo
psáno v ich-formě

Dojmy z knihy:
Tahle kniha mi ležela v knihovně dobrých šest měsíců, než jsem se na ni vrhla. Je to hlavně z toho důvodu, že jsem čekala, až u nás budou dostupné všechny tři díly. Nechtěla jsem se na ni vrhnout a potom zjistit, že budu muset půl roku čekat na další díl. 
Kniha mne upoutala především svojí vzrušující anotací. Co si tak pamatuji, nikdy jsem nečetla knihu z tohoto období, tudíž to pro mě byla příjemná změna.
Autorka v knize vypráví o princezně jménem Lia, která odmítne sňatek s princem, kterého nikdy neviděla a vydá se spolu s její kamarádkou Pauline na útěk do malé vesnice, kde se ubytují u majitelky hospůdky a začnou u ní pracovat. Jak je již psáno v anotaci, do vesnice přijedou dva muži - princ, kterého si měla vzít a zabiják, který má za úkol ji zabít. 
Co se mi na knize velmi zamlouvalo bylo, že čtenář dopředu nevěděl, kdo z mužů je princ a kdo vrah. Oba dva se k princezně chovají vcelku přátelsky, opravdu nejde poznat, kdo je kdo. Radím vám: neoblibujte si v prvním díle ani jednoho. Já sama jsem si nebyla jistá, komu fandím víc, ale když jsem si konečně jednoho z nich oblíbila, nakonec se ukázalo, že byl zabiják. Zákon schválnosti!
Ačkoliv se kniha zdá být mohutná, čte se opravdu velmi rychle. Osobně se pokládám za pomalého čtenáře, ale tuhle jsem měla do týdne přečtenou. No a hádejte co... má otevřený konec! Moje peněženka pláče z toho, jak je pořád prázdná, protože všechno utrácím za knihy (haha)! Ještěže existují spolupráce, jinak bych už byla zadlužená až po uši.
Vraťme se ale ke knize. Hlavní postava Lia je velmi svérázná a nebojácná. Nerada poslouchá rozkazy a dělá si, co chce. Rozhodně to není žádná ufňukaná princeznička, vyrůstala se svými bratry, které z celého srdce miluje. Velmi jsem si ji oblíbila a nikdy mě svými rozhodnutími nezklamala. 

Uslyšela jsem kroky, ale už bylo pozdě. Neměla jsem ani čas se otočit, a kolem hrudi mě uchopila paže. Škubla mnou dozadu. Pak mi ten útočník přitiskl paže k tělu. Pokusila jsem se vykřiknout, ale ucítila jsem špičku nože na krku a uslyšela varování, ať koukám zůstat zticha. Cítila jsem jeho pach, zkažené zuby, horký dech, mastné nemyté vlasy, dusivý smrad propocených šatů, a to všechno mě dusilo stejně jako ruka, která mě svírala. Nůž se mi tiskl do masa a cítila jsem, jak mi do prohlubně v krku stéká pramínek krve. "Řeknu ti to jen jednou. Chci to, cos ukradla."
Přestože se jedná o Young Adult knihu, myslím si, že pokud bych ji dala přečíst například svojí mámě, bude se jí líbit také. Je velmi promyšlená, neobsahuje žádné romantické klišé, je čtivá a napínavá. Kapitoly jsou poměrně krátké, což vítám, jelikož ráda čtu po kouscích a mezitím dělám jiné věci. Na druhou stranu - tuto knihu jsem četla i hodiny v kuse, protože jsem se od ní zkrátka nedokázala odtrhnout.


Hodnocení: 100 %


O autorovi: Mary E. Pearsonová
Spisovatelkou chtěla být již od mala, což se jí podařilo, neboť psaním knih se věnuje na plný úvazek. Žije v Carlsbadu v Kalifornii společně se svým manželem a dvěma zlatými retrívry.

(Zdroj: přebal knihy)

středa 18. dubna 2018

Recenze: Sladké nic


Anotace:
Život se může změnit ve vteřině ...
Každý zažívá zklamání a ztráty. Patří to k životu a brzy se naučíme vážit si těch několika málo vzácných okamžiků, co jsme prožili předtím, než jsme o všechno přišli. Možnost, že něco ztratím ještě před tím, než mi to patřilo, jsem si nikdy neuměl ani představit. Pohled na to, jak
 vám něco uniká dřív, než jste to drželi v ruce, stačí člověka zlomit. Ale taky mi to poskytlo příležitost vykoupit se, získat v jejích očích cenu pro případ, že by naše chvíle nakonec přece jen přišla…
Všimla jsem si ho na semaforech. Seděl v autě ve vedlejším jízdním pruhu. Když se naše pohledy setkaly, věděli jsme, že ten naproti je ten pravý. Už nikdy nebudu jako dřív. Bylo mi jasné, že to je ON, kterého budu milovat celý život. Byl to mžik, ve zlomku vteřiny jsme se zamilovali a začal náš společný život a ve zlomku vteřiny všechno skončilo ...


Autor: Jamie McGuire, Teresa Mummert
Počet stran: 336
Žánr: Romantické, Pro ženy
Nakladatelství: Fortuna Libri (ČR)
psáno v ich-formě

Dojmy z knihy:
Už jsem nějakou dobu nečetla žádnou romantickou knihu, tudíž jsem začala mít absťák, vlítla do Levných knih a narazila na Sladké nic. Už z názvu a anotace čiší romantika, láska a vášeň. To je něco pro Knihokopku! 
Hlavní hrdinkou je mladá svobodná žena Avery - zdravotní sestra v nemocnici a minimalistka. Její rodiče zemřeli při autonehodě. Avery jednoho dne potká Joshe - obyčejného (nicméně pohledného) muže, nového záchranáře v místní nemocnici. 
Oba dva spojil osud - Avery zrovna jela z práce, když vyjela v nesprávný okamžik a protijedoucí kamion ji odhodil přímo do auta Joshe, který jel za ní.
Z této knihy mám velmi smíšené pocity. Celá kniha se poněkud táhla, nic extra se neodehrávalo. Když už autorky začaly naznačovat, že by mohl Josh něco hrozného skrývat, nakonec tu příležitost zahodily a pokračovaly v poněkud "nudném" vyprávění. Ne že by mě kniha nudila, jen jsem stále očekávala nějakou akci, ke které nedošlo. Zdálo se, že v knize žádná zápletka neexistuje, všechno bylo zkrátka dokonalé. Byla jsem rozhodnutá, že knize nedám víc než 50 %.

Rozhovor o mé sestře, který jsme spolu vedli, mě tížil jako závaží. Avery ode mne neutekla se zděšeným křikem, ale pozoroval jsem v jejích očích bolest, když jsem jí říkal, že to tenkrát všechno byla moje vina. Nevím, jak to, že se mnou i potom vydržela, ani proč mě vůbec chtěla. Možná to způsobil alkohol a dneska přijde k rozumu.

A pak přišel konec.  Posledních (asi) padesát stránek se všechno otočilo o sto osmdesát stupňů. Ani nevíte, jak ráda bych se s vámi podělila o ten konec, protože ten mě tak zaskočil, že jsem to musela ještě dva dny rozdýchávat. Zkrátka jsem vůbec nečekala takový zvrat. 
Jen škoda, že byl konec knihy (dle mého názoru) tak uspěchaný. Myslím, že by každý uvítal alespoň o padesát stran navíc, aby se dozvěděl, co s nimi bylo vlastně dál. A když už nic, tak alespoň epilog. Opravdu mi tam chybí nějaké pořádné zakončení. Ne že by kniha končila otevřeně, nicméně nechá čtenáře se spoustou otázek, na které nejsou jednoznačné odpovědi. 
A abych to shrnula - jako oddechová kniha je dobrá. Neobsahuje žádné umělecké objekty, originální způsob psaní ani umělecké popisy krajiny, myšlenek, stavů,.. Proto jsem se rozhodla zůstat u hodnocení 50 %. Je to zkrátka velmi průměrná, jednoduchá kniha pro ženy. 


HODNOCENÍ: 50 %


O autorovi: Jamie McGuire
Narodila se v Tulse ve státě Oklahoma v USA. Vystudovala Severooklahomskou vysokou školu, Středooklahomskou univerzitu a Autry Technology Centre, kde získala titul v oblasti radiografie. Jamie je první nezávislou autorkou, které se podařilo uzavřít smlouvu o tisku s maloobchodním gigantem Wal-Mart.
(Zdroj: Sladké nic)







O autorovi: Teresa Mummert
Vyrůstala v jistém malém městě v Pensylvánii. Se svým manželem začala chodit, když jim oběma bylo šestnáct. V osmnácti se vzali a brzy se přestěhovali do Louisiany, kde manžel dělal vojenskou kariéru. Dnes jsou z nich hrdí rodiče čtyř dětí, které vychovávají v Georgii. 
Psaní jí pomáhalo vyrovnat se s tím, že je její manžel pryč a bojuje ve válce.


(Zdroj: Sladké nic) 

středa 4. dubna 2018

Recenze: Zhubni



Anotace:
Billy Haleck má všechno, co si může přát - drahý dům, hezkou rodinu a výnosné zaměstnání v advokátní kanceláři. Má však také silnou nadváhu a jeho doktor ho varuje před infarktem. Ve chvíli nepozornosti za volantem přejede cikánku, jejíž starý otec nad ním vysloví podivnou kletbu: "Zhubni," řekne mu a pohladí ho po tváři. Jedno jediné slovo, ale za šest týdnů je Billy o třiadevadesát liber lehčí a naprosto zoufalý a vyděšený. Vsadí všechno na jednu kartu a dostává se do souboje se silami zla, které způsobují, že dál nedobrovolně hubne...
(zdroj: přebal knihy)

Autor: Stephen King
Počet stran: 242
Žánr: Horor
Nakladatelství: Beta-Dobrovský
psáno v ich-formě

Dojmy z knihy:
Zhubni je v pořadí druhá kniha, kterou jsem od Kinga přečetla. Tuhle konkrétní mi půjčil spolužák, který mě dlouho přemlouval, ať si ji vezmu a přečtu (nerada si půjčuji knihy, nikdy je pak nechci vrátit). Čekala jsem od ní celkem dost vzhledem k tomu, že Zelená míle se mi velmi líbila.
Trvalo mi nějakou tu chvilku než jsem se do ní dokázala začíst, příběh se poněkud táhne. Celý příběh je o obézním Billym, který je prokletý a ať jí sebevíc, stále drasticky hubne a slábne. 
V knize je hezky vylíčena zoufalost jeho manželky a dcery, které si s ním neví rady a mají ho za blázna, když jim začne tvrdit, že je prokletý. Lidé zkrátka nevěří tomu, co není vědecky podložené, a proto je v tom Billy naprosto sám a musí si poradit bez pomoci. 
Celý příběh si rozhodně zaslouží pochvalu za originalitu, rozhodně jsem o podobném příběhu nikdy neslyšela. Objevuje se v ní také rasismus, takže kniha rozhodně není pro ty, kteří tímto pohrdají. Já osobně jsem si Billyho jako postavu vůbec neoblíbila, přišlo mi velmi nevhodné to, že sváděl vinu na svoji ženu a po čase ji svým způsobem začal nenávidět. 
Kniha není příliš akční, jak jsem očekávala, ani moc hororová, spíš psycho a místy "nechutná". A vlastně i málo napínavá.
Abych ji ale příliš neshazovala, musím uznat, že mě velmi překvapil její konec. Napadalo mě hodně událostí, kterými by kniha mohla skončit, nicméně jsem se ani jednou netrefila. 
Tato kniha je také zfilmovaná, já ale film dosud neviděla, takže to nemůžu porovnat. 

"Seru na vaši spravedlnost," řekl. "Vy toho o spravedlnosti víte asi tolik, kolik já toho vím o tryskových turbínách. Sejměte ze mě tu kletbu... v tomhle je nutné partnerství... partnerství prokletého a proklínajícího... Ano, žena mi ho honila ve velkém drahém autě a vaše dcera vyšla mezi dvěma zaparkovanými vozy uprostřed bloku jako obyčejná nepozorná chodkyně, a to je taky pravda. Kdyby přecházela na přechodu na rohu, mohla ještě žít. Chyba byla na obou stranách, ale ona je mrtvá a já už se nemůžu vrátit k předchozímu životu. Tím je to vyrovnané..."
"Nikdy to z vás nesejmu, bílý muži z města," řekl Taduz Lemke. "Zemřu s tím na jazyku."


No a abych to nějak shrnula.. Tato kniha mě bohužel příliš nenadchla. Příběh je sice originální, ale mohl být vyprávěn více napínavě. Pokud jste nic od Kinga zatím nečetli, ale chtěli byste, nedoporučuji začínat touto knihou. Dle mého názoru je to jedna z těch slabších. Není vyloženě špatná, ale King zkrátka napsal mnoho lepších než je tato (co jsem tak slyšela, já zatím četla jen Zelenou míli, a ta mě uchvátila). 


Hodnocení: 55 %

O autorovi: Stephen King
Stephen King se narodil v roce 1947 a stal se jedním z nejúspěšnějších amerických spisovatelů současnosti. Žije s rodinou v USA ve státe Maine. 

středa 21. března 2018

Recenze: Hana


Anotace:
Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu? Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí…
(Zdroj: Databázeknih.cz)


Autor: Alena Mornštajnová
Počet stran: 310
Žánr: Válečné, Pro ženy
Nakladatelství: Host


Dojmy z knihy:
Moc často se mi nestává, že by mě víc zaujal přebal knihy než její anotace. Už dlouho jsem nenarazila na knihu, která by ho měla tak krásný - minimalistický, přesto originální a promyšlený. Není tedy divu, že když jsem tuto knihu od mámy dostala, zamilovala jsem se do ní na první pohled. 
Jedná se o jednu z prvních knih od českých autorů, kterou jsem kdy četla. A opět se jedná o knihu s válečnou tématikou. Musím se přiznat, že jsem měla ze začátku jisté obavy z toho, že mne kniha nebude tolik bavit. V tomto roce jsem četla samé válečné knihy, a jelikož jsem především milovnice romantické četby a letos jsem ještě ani jednu nečetla, začínám mít trošku absťák (haha). Zklamání z této knihy jsem se také bála proto, že jsem nedávno četla Zlodějku knih, jejíž děj se také odehrává ve druhé světové válce (a ta zkrátka nemá chybu). I přes všechny tyto faktory jsem však přebalu stejně neodolala, chňapla po knize a vydala se na cestu do malého městečka, abych nahlédla do jedné židovské rodiny.
Kniha je rozdělená na tři části: Já, Mira (1954-1963); Ti přede mnou (1933-1945); Já, Hana (1942-1963)
První část je o malé neposlušné holčičce, která si zachránila život tím, že neposlouchala rodiče. Její rodinu náhle "přepadlo" onemocnění, které je dostalo do nemocnice a Mira se tak stala bezdomovcem (nicméně se jí ujala maminčina kamarádka a posléze Miřina teta).
Druhá část vypráví o životě Miřiny maminky a tety Hany, když byly ještě malé. Jejich osud a osud její rodiny (a všech Židů) je jen děsivou připomínkou tehdejší doby.
Třetí část bych velmi nerada spoilovala, dle mého názoru totiž byla spolu s druhou částí nejsilnější a nejdojemnější. 


Hlavu mám plnou mlhy. Občas je neproniknutelně hustá, tak hustá, že jí neprosvitnou žádné myšlenky. To je stav, který považuju za štěstí. Pak se ale mlha zprůhlední a obrazy se vrátí. Valí se na mě ze všech stran a není před nimi úniku. Hrudník se mi stáhne úzkostí a plíce bolestně lapají po dechu. Strach mi svírá celé tělo a podráží mi kolena.
Z mlhy vystupují postavy, jasné, mnohem jasnější než skutečný svět. Promlouvají ke mně, křičí na mě, vyčítají mi, že jsem stále ještě tady a mlčím. Nemluvím o nich, chci je znovu nechat zemřít i ve svých vzpomínkách. 
Jak bych o nich mohla mluvit? Nikdo by mi neuvěřil. Nikdo neví, kolik utrpení dokáže člověk snést. Říkám jim to. Pořád dokola je prosím, ať už mě nechají být, nebo ať mě konečně vtáhnou k sobě, do světa stínů. Nechtějí. Ještě ne.


Mé obavy ze zklamání byly zcela zbytečné. Kniha mě opět naprosto uchvátila (až je mi podezřelé, že dostávám/kupuji samé dobré knihy). Autorka nádherně vylíčila atmosféru tehdejší doby. Když se pak rodina octla v koncentračním táboře a já tak mohla svým způsobem alespoň částečně nahlédnout na příšerné podmínky vězňů, měla jsem husí kůži až na pr****. Je neuvěřitelné, jak dlouho lidé museli trpět a bojovat za život. Že mnoho žen se například snažilo navázat intimního vztahu s nadřízenými nebo s kuchaři, aby měly snazší práci a více jídla. Nemluvě pak o tom, co se stalo, když některá z nich otěhotněla..
Nenechte se tedy zmást nevinnou obálkou knihy, protože uvnitř se nachází opravdu drsný a nemilosrdný příběh plný pravdy (kniha je psána dle skutečných událostí). 


Hodnocení: 90 %

O autorovi: Alena Mornštajnová
Vystudovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V současné době pracuje jako lektorka anglického jazyka a překladatelka. Žije ve Valašském Meziříčí. Debutovala v roce 2013 románem Slepá mapa, který se dostal do užší nominace na Cenu Česká kniha 2014. 


(Zdroj: Přebal knihy)

středa 7. března 2018

Recenze: Zlodějka knih


Anotace:
Liesel je malá dívka, která žije v malém městě se svými adoptivními rodiči, špatně spí, moc jí nejde čtení, hrává na ulici fotbal s kamarády od vedle. Mohlo by to být obyčejné dětství, kdyby to městečko neleželo uprostřed Německa. Liesel chodí do Hitlerjugend, zdravívá pravicí a krade knihy. Do příběhu promlouvají bomby, neštěstí a smrt. Smrt ostatně v knize promlouvá pořád. 

Autor: Markus Zusak
Počet stran: 528
Žánr: Válečné
Nakladatelství: Argo

Dojmy z knihy:
Tento skvost už koluje na internetu poměrně dlouhou dobu. Když jsem ji pak dostala pod stromeček, není divu, že jsem moc dlouho nevydržela a zkrátka si ji musela co nejdříve přečíst, naplněna očekáváním.

Musím se přiznat, že asi prvních padesát stran jsem byla poněkud zmatená a děj knihy ne a ne pochopit. Jakmile jsem ale pochopila, že příběhem malé dívky nás provádí sama smrt, začalo mi hned všechno dávat větší smysl a knize jsem propadla. 

Celá kniha se motá okolo mladé německé dívky Liesel v době druhé světové války, které zemřel její mladší bratr a maminka ji nechala s cizí rodinou, která se o ni musela starat. Hned, co nastoupila do školy, byla nejslabší článek třídy, jelikož neuměla číst, a tak se rozhodla, že sobě i ostatním dokáže, že není hloupá a začala se učit číst s jejím nepravým otcem, kterého si posléze oblíbila stejně tak, jako si zamilovala knihy. 

Nechci vám spoilovat zápletky a  vývoj knihy, co vám ale můžu říct je, že vaše oči nezůstanou suché. Já osobně u knih skoro nikdy nepláču, ale u téhle jsem se neudržela. Smrt vypráví o kruté pravdě druhé světové války, o osudech nevinných lidí a Židech. Přišlo mi ale velmi neobvyklé, jak sám autor prozrazoval závěr knihy již v její polovině (což bylo zdrcující). Tajně jsem doufala, že jen vtipkuje a kniha skončí nějak uspokojivě, ale k tomu nedošlo. Byla jsem koncem knihy tak zaskočena, že jsem nemohla asi dva dny pořádně usnout. 

Po přečtení knihy mi to nedalo a podívala jsem se i na zfilmovanou verzi. Jak je již zvykem, kniha je dle mě stokrát lepší, obsáhlejší a některé maličkosti byly v knize jinak než ve filmu. 

I přes to, že je kniha velmi obsáhlá, doporučila bych ji i příležitostným čtenářům, není jí co vytknout. Její kapitoly jsou dost krátké, tudíž ji mohou číst i časově vytížení lidé, kteří na čtení nemají tolik čas. Zároveň bych chtěla poněkud upozornit, že je kniha opravdu drsná a lidé se slabší povahou by z ní mohli mít poněkud depresivní myšlenky. Určitě to není odpočinková četba, nýbrž příběh reálného života lidí z doby války v Německu.


Hodnocení: 95%

O autorovi: Markus Zusak (*1975)
Australský autor. Zlodějka knih je jeho pátou knihou, získala mimořádný ohlas a stala se mezinárodním bestsellerem. Úspěšný byl i jeho předchozí román The Messenger (2002), určený mladším čtenářům. 
(Zdroj: Přebal knihy)

středa 14. února 2018

Recenze: Sběratel motýlů


Anotace:
Izolovaná zahrada, kvetoucí rostliny a… sbírka nádherných motýlů – mladých žen, které byly uneseny. O to vše pečuje Zahradník, zvrhlý muž posedlý uchováváním krásných dívek. Jediná přeživší Maya postupně odkrývá podrobnosti o tomto děsivém místě i o svém vězniteli. Jak se jí ale podařilo utéct? Přežily i další dívky? Agenti FBI Victor Hanoverian a Brandon Eddison musí vyřešit rozhodně nejotřesnější případ své kariéry.


Autor: Dot Hutchison 
Počet stran: 352
Žánr: Horor, Thriller 
Nakladatelství: XYZ
Psáno v er-formě a v ich-formě

Dojmy z knihy:
Sběratele motýlů jsem si přála a také dostala k Vánocům. Měla jsem potřebu si přečíst něco "ujetého", něco mrazivého, napínavého... Tato kniha byla skvělá volba. 
Hned, co jsem ji začala číst, mě vtáhla do děje. Velmi snadno jsem se do ní začetla a nemohla se od ní odtrhnout. Nikdy jsem nic podobného nečetla, kniha mě uchvátila. 
Samotný příběh je dle mého názoru velice zvrácený, mrazivý a znepokojující, při čtení mi naskakovala husí kůže. 
Příběh knihy začíná na policejní stanici, kdy je již dívka v bezpečí. Vyslýchají ji dva policisté, kterým dívka líčí veškeré dějství v Zahradě. Hlavní hrdinku Mayu jsem si hned oblíbila. Má za sebou tvrdé dětství, je velmi chytrá a inteligentní a všechno vyprávěla tak bez emocí, až se člověk divil. Velice se mi líbily její myšlenkové pochody a filosofické názory. Myslím také, že vzhledem k její absenci emocí to byla právě ona, která byla ze všech dívek nejsilnější a zvládala mnohé, co by ostatní nezvládly.
Z čeho jsem byla nejvíc znepokojená bylo to, že je Zahradník - chlap, co je unesl - opravdu miloval, akorát po svém. Nikdy jim fyzicky neublížil, pouze s nimi provozoval sex. Krom toho se o ně staral - krmil je, každá měla svůj pokoj a když byly dívky hodné, odměnil je tím, že jim poskytl nějakou výhodu. Například jim poskytl možnost sprchovat se kdykoliv poslušné dívky chtěly, ostatní měly pevně daný čas. 


Zahradník se posadil na moji postel a česal mě, dokud mi vlasy nezářily jako hedvábí, znovu a znovu mi prsty čechral vlasy. Pak se jeho ruce přesunuly jinam, pocítila jsem na kůži jeho ústa, zavřela jsem oči a začala potichu recitovat "Údolí neklidu".

Jak je již patrné, kniha má dvě dějství. První se odehrává na policejní stanici a později v nemocnici, kde je Maya vyslýchána. Druhé dějství se odehrává přímo v Zahradě, kde dívka vypráví všechny hrůzy, které prožívala. 
Celkově bych knihu ohodnotila velmi pozitivně. Rozhodně to není nějaký nudný thriller, ale příběh je neobyčejný a napínavý. 
Co jsem tak pochopila, tak je tohle první díl trilogie Sběratel, což jsem původně netušila, nicméně kniha nekončí nějak extra otevřeně, určitě nebude problém si na další díl počkat. 

Hodnocení: 90 %


O autorovi: Dot Hutchison
Dot miluje bouřky, mytologii, historii a filmy, které je možné sledovat opakovaně. Je autorkou YA románu A Wounded Name, který vychází ze Shakespearova Hamleta. Titul Sběratel motýlů  získal ocenění Goodreads Choice Awards za rok 2016 v kategorii horor. Další kniha v sérii Sběratel s titulem The Roses of May (2017) vyjde v nakladatelství XYZ v roce 2018.
(Zdroj: Přebal knihy)