středa 21. března 2018

Recenze: Hana


Anotace:
Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu? Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí…
(Zdroj: Databázeknih.cz)


Autor: Alena Mornštajnová
Počet stran: 310
Žánr: Válečné, Pro ženy
Nakladatelství: Host


Dojmy z knihy:
Moc často se mi nestává, že by mě víc zaujal přebal knihy než její anotace. Už dlouho jsem nenarazila na knihu, která by ho měla tak krásný - minimalistický, přesto originální a promyšlený. Není tedy divu, že když jsem tuto knihu od mámy dostala, zamilovala jsem se do ní na první pohled. 
Jedná se o jednu z prvních knih od českých autorů, kterou jsem kdy četla. A opět se jedná o knihu s válečnou tématikou. Musím se přiznat, že jsem měla ze začátku jisté obavy z toho, že mne kniha nebude tolik bavit. V tomto roce jsem četla samé válečné knihy, a jelikož jsem především milovnice romantické četby a letos jsem ještě ani jednu nečetla, začínám mít trošku absťák (haha). Zklamání z této knihy jsem se také bála proto, že jsem nedávno četla Zlodějku knih, jejíž děj se také odehrává ve druhé světové válce (a ta zkrátka nemá chybu). I přes všechny tyto faktory jsem však přebalu stejně neodolala, chňapla po knize a vydala se na cestu do malého městečka, abych nahlédla do jedné židovské rodiny.
Kniha je rozdělená na tři části: Já, Mira (1954-1963); Ti přede mnou (1933-1945); Já, Hana (1942-1963)
První část je o malé neposlušné holčičce, která si zachránila život tím, že neposlouchala rodiče. Její rodinu náhle "přepadlo" onemocnění, které je dostalo do nemocnice a Mira se tak stala bezdomovcem (nicméně se jí ujala maminčina kamarádka a posléze Miřina teta).
Druhá část vypráví o životě Miřiny maminky a tety Hany, když byly ještě malé. Jejich osud a osud její rodiny (a všech Židů) je jen děsivou připomínkou tehdejší doby.
Třetí část bych velmi nerada spoilovala, dle mého názoru totiž byla spolu s druhou částí nejsilnější a nejdojemnější. 


Hlavu mám plnou mlhy. Občas je neproniknutelně hustá, tak hustá, že jí neprosvitnou žádné myšlenky. To je stav, který považuju za štěstí. Pak se ale mlha zprůhlední a obrazy se vrátí. Valí se na mě ze všech stran a není před nimi úniku. Hrudník se mi stáhne úzkostí a plíce bolestně lapají po dechu. Strach mi svírá celé tělo a podráží mi kolena.
Z mlhy vystupují postavy, jasné, mnohem jasnější než skutečný svět. Promlouvají ke mně, křičí na mě, vyčítají mi, že jsem stále ještě tady a mlčím. Nemluvím o nich, chci je znovu nechat zemřít i ve svých vzpomínkách. 
Jak bych o nich mohla mluvit? Nikdo by mi neuvěřil. Nikdo neví, kolik utrpení dokáže člověk snést. Říkám jim to. Pořád dokola je prosím, ať už mě nechají být, nebo ať mě konečně vtáhnou k sobě, do světa stínů. Nechtějí. Ještě ne.


Mé obavy ze zklamání byly zcela zbytečné. Kniha mě opět naprosto uchvátila (až je mi podezřelé, že dostávám/kupuji samé dobré knihy). Autorka nádherně vylíčila atmosféru tehdejší doby. Když se pak rodina octla v koncentračním táboře a já tak mohla svým způsobem alespoň částečně nahlédnout na příšerné podmínky vězňů, měla jsem husí kůži až na pr****. Je neuvěřitelné, jak dlouho lidé museli trpět a bojovat za život. Že mnoho žen se například snažilo navázat intimního vztahu s nadřízenými nebo s kuchaři, aby měly snazší práci a více jídla. Nemluvě pak o tom, co se stalo, když některá z nich otěhotněla..
Nenechte se tedy zmást nevinnou obálkou knihy, protože uvnitř se nachází opravdu drsný a nemilosrdný příběh plný pravdy (kniha je psána dle skutečných událostí). 


Hodnocení: 90 %

O autorovi: Alena Mornštajnová
Vystudovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V současné době pracuje jako lektorka anglického jazyka a překladatelka. Žije ve Valašském Meziříčí. Debutovala v roce 2013 románem Slepá mapa, který se dostal do užší nominace na Cenu Česká kniha 2014. 


(Zdroj: Přebal knihy)

středa 7. března 2018

Recenze: Zlodějka knih


Anotace:
Liesel je malá dívka, která žije v malém městě se svými adoptivními rodiči, špatně spí, moc jí nejde čtení, hrává na ulici fotbal s kamarády od vedle. Mohlo by to být obyčejné dětství, kdyby to městečko neleželo uprostřed Německa. Liesel chodí do Hitlerjugend, zdravívá pravicí a krade knihy. Do příběhu promlouvají bomby, neštěstí a smrt. Smrt ostatně v knize promlouvá pořád. 

Autor: Markus Zusak
Počet stran: 528
Žánr: Válečné
Nakladatelství: Argo

Dojmy z knihy:
Tento skvost už koluje na internetu poměrně dlouhou dobu. Když jsem ji pak dostala pod stromeček, není divu, že jsem moc dlouho nevydržela a zkrátka si ji musela co nejdříve přečíst, naplněna očekáváním.

Musím se přiznat, že asi prvních padesát stran jsem byla poněkud zmatená a děj knihy ne a ne pochopit. Jakmile jsem ale pochopila, že příběhem malé dívky nás provádí sama smrt, začalo mi hned všechno dávat větší smysl a knize jsem propadla. 

Celá kniha se motá okolo mladé německé dívky Liesel v době druhé světové války, které zemřel její mladší bratr a maminka ji nechala s cizí rodinou, která se o ni musela starat. Hned, co nastoupila do školy, byla nejslabší článek třídy, jelikož neuměla číst, a tak se rozhodla, že sobě i ostatním dokáže, že není hloupá a začala se učit číst s jejím nepravým otcem, kterého si posléze oblíbila stejně tak, jako si zamilovala knihy. 

Nechci vám spoilovat zápletky a  vývoj knihy, co vám ale můžu říct je, že vaše oči nezůstanou suché. Já osobně u knih skoro nikdy nepláču, ale u téhle jsem se neudržela. Smrt vypráví o kruté pravdě druhé světové války, o osudech nevinných lidí a Židech. Přišlo mi ale velmi neobvyklé, jak sám autor prozrazoval závěr knihy již v její polovině (což bylo zdrcující). Tajně jsem doufala, že jen vtipkuje a kniha skončí nějak uspokojivě, ale k tomu nedošlo. Byla jsem koncem knihy tak zaskočena, že jsem nemohla asi dva dny pořádně usnout. 

Po přečtení knihy mi to nedalo a podívala jsem se i na zfilmovanou verzi. Jak je již zvykem, kniha je dle mě stokrát lepší, obsáhlejší a některé maličkosti byly v knize jinak než ve filmu. 

I přes to, že je kniha velmi obsáhlá, doporučila bych ji i příležitostným čtenářům, není jí co vytknout. Její kapitoly jsou dost krátké, tudíž ji mohou číst i časově vytížení lidé, kteří na čtení nemají tolik čas. Zároveň bych chtěla poněkud upozornit, že je kniha opravdu drsná a lidé se slabší povahou by z ní mohli mít poněkud depresivní myšlenky. Určitě to není odpočinková četba, nýbrž příběh reálného života lidí z doby války v Německu.


Hodnocení: 95%

O autorovi: Markus Zusak (*1975)
Australský autor. Zlodějka knih je jeho pátou knihou, získala mimořádný ohlas a stala se mezinárodním bestsellerem. Úspěšný byl i jeho předchozí román The Messenger (2002), určený mladším čtenářům. 
(Zdroj: Přebal knihy)