středa 25. října 2017

Kdybych si jen mohla stoupnout..


Už ani nevím, jaké to je. Jaké to je vyhrát závod v běhu? Jaké to je skákat na travnaté louce s létajícím drakem? Jaké to je jít parkem ruku v ruce s partnerem? Jaké to je chodit?
Když mi bylo sedm, vybourala jsem se v autě a ochrnuly mi tak obě nohy. Moje máma měla za jízdy potřebu koketovat se svým novým přítelem, za kterého vyměnila tátu. Byla z něho tak mimo, že se přestala soustředit na jízdu a tohle mi provedla. 
Když ještě byla s tátou, nikdy za jízdy netelefonovala, vždycky na mě dávala pozor. Teď už se věnuje jen své nové kořisti. Nikdy jí to neodpustím.
Sedím na svém vozíku u okna a pozoruji dění venku. Už je chladno, přichází podzim a zelené listí v korunách stromů v parku se pomaličku obaluje oranžovou barvou. Ptáci se slétávají na jehličnatém stromě, aby se mohli vydat na cestu do teplých krajin. 
Na lavičce v parku sedí postarší pán a v rukou drží noviny. Vypadá velmi zaneprázdněně čtením nejnovějších událostí. Zajímalo by mě, jestli na něho doma čeká jeho žena, s teplou večeří a zamilovaným úsměvem. Nebo snad natěšený pes, který tiší jeho samotu.
Naproti pánovi sedí dvě mladé ženy kouřící cigaretu. Vypadají velmi rozhořčeně. Zajímalo by mě, co je tak naštvalo. Obě dvě na sobě mají značkové oblečení, v ruce drží nejdražší mobilní telefony a to nejdůležitější, mají zdravé nohy. 
Proč si někdo, kdo má to štěstí a nepostihl ho žádný hendikep, kazí zdraví prostřednictvím cigaret, alkoholu a podobných věcí? Kdybych si jen mohla stoupnout a seřvat ty dvě, ať ty páchnoucí bestie vyhodí a začnou se věnovat svým opravdovým zálibám.
Znechucena lidskou lhostejností, otočila jsem se s vozíkem od okna a zamířila ke stolu. S otevřeným deníkem a perem v ruce jsem se pustila do psaní svých myšlenek. Nikoho jiného jsem totiž neměla. Nikdo jiný mne nepochopil, neposlouchal. Jen můj deník.

Příběh je zcela smyšlený.

středa 18. října 2017

Šťastní lidé mají snadný život


Anotace:
Další osudy hrdinky knihy Šťastní lidé čtou a pijou kávu. Po návratu z Irska je Diane pevně rozhodnutá začít nový život v Paříži, ale stále se nemůže se vzpamatovat ze ztráty své dcery. Když už si myslí, že její život poplyne v tomto klidném řečišti, dojde k události, která zbourá všechny její jistoty, za něž tolik bojovala.

Autor: Agnes Martin-Lugand
Počet stran: 304
Žánr: Román
Nakladatelství: MOTTO
Psáno v 1. osobě
2. díl

Dojmy z knihy:
Po otevřeném konci prvního dílu jsem okamžitě objednala druhý a ani tento mě nezklamal. 
Statečnost hlavní hrdinky Diane jsem obdivovala už od samého začátku. Způsob, kterým se poprala se svým osudem byl neuvěřitelný. Sama bych to nikdy nezvládla. 
Stejně jako první díl (ne-li více), je celý děj velmi čtivý a napínavý. Diane letí zpátky do Irska, protože její přítelkyně je smrtelně nemocná a chce s ní strávit co nejvíce času. Aby toho nebylo málo, tak zjistí, že v Edwardově životě se objevila osoba, která mu konečně ukazovala světlo. 
Bylo to podivné. Od chvíle, kdy se mé nohy dotkly irské půdy, jsem měla dojem, že jsem se po dlouhé nepřítomnosti vrátila domů. Na takový pocit blaha jsem nebyla připravená. Domnívala jsem se, že se tu naopak budu cítit mizerně, že budu smutná, pronásledovaná vzpomínkami. Pravý opak byl pravdou. Každý krok, každý kilometr byl zcela přirozený a přibližoval mě k domovu. Mé tělo i duše si zachovaly v paměti naprosto přesnou vzpomínku na tuhle cestu.
Knihu jsem měla přečtenou za tři dny, uchvátila mě ještě víc, než první díl. Je ideální pro romantiky, především potom pro ženy.

Hodnocení: 75%

středa 11. října 2017

Pomoc!


Sedím tu ve tmě a nic nevidím. Snažím se najít cestu pryč. Škvírku, kterou bych něco zahlédla. Cokoliv.
Není tu nic. Jsem nahá, promrzlá na kost. Kde to jsem? Snažím si vzpomenout, jak jsem se sem dostala. Vybavuji si mužskou siluetu, podivnou masku, a pak už jen muka.
Jsem dehydrovaná a s každým mým pohybem cítím bolesti celého těla.
Unesli mě. Jsem tu v černé místnosti úplně sama. Nic jiného, než mé křehké tělo tu není. Žádná postel, skříně, stůl, nic. Jako bych byla v prázdném sklepě. A možná jsem. Stěny jsou na dotek pokřivené a vlhké.
Je tohle můj konecNemůže. Jsem šťastně vdaná, mám krásnou holčičku a začínám být známá spisovatelka. Jsem teprve na začátku svého života. Tohle nemůže být skutečné.
Uběhla asi hodina od mého probuzení a já už si začínám vzpomínat. Byla jsem sama doma se svou půlroční dcerou. Můj manžel byl v práci, když do domu vtrhl ten muž. Ale proč my? Proč já? Kde je moje dcera?
Nedokážu se na nic soustředit. Mé tělo se klepe zimou a strachem. Jsem tak unavená. Každý můj pokus o pohyb je bolestivý a velmi, velmi namáhavý. Kdy už to skončí? Kolem mě je nekonečná tma.
Křičím. Nevím, jestli jen v duchu nebo doopravdy. Na to už nejsem dostatečně při smyslech. To jediné, co teď chci, je odsud pryč. Tma mě děsí.
Pokouším se myslet na něco jiného. Hezkého. Vybavuji si ten nádherný úsměv mého manžela, když jsem mu oznámila, že čekám dítě. Vybavuji si teplo po celém těle, když mě každý den objímal jeho silnými pažemi. Vybavuji si nádherné motýly v břiše, když mi hrál jeho písně na kytaru. Vybavuji si jeho rty po celém mém těle. Zažiji něco z toho ještě někdy?
Cítím slzy na svých tvářích, které se nekontrolovatelně šíří a stávají se součástí té nekonečné tmy kolem mě. Je moje dcera naživu? Hledá mě můj manžel?
Asi po hodině uslyším zvuky. Vystrašeně se ohlížím na všechny strany, ale nic nevidím. Slyším dupání a silné oddechování. A najednou do místnosti pronikne silné světlo, které vychází ze shora. Opravdu jsem ve sklepě.
Naskytl se mi výhled po místnosti a já rychle utíkám do nejbližšího rohu. Schoulím se do klubíčka a snažím se křičet. Mé hlasivky jakoby nefungovaly. Pomoc!
Vysoký muž seskočí dolů. Vidím jen jeho siluetu. Rozhlíží se po místnosti. Prosím ne. 
Po chvíli mě spatří a já vidím, jak se zlověstně usměje.
„Chyběl jsem ti?“ zašeptá a vykročí směrem ke mně.

Pomoc.

středa 4. října 2017

Muž, který chtěl být šťastný


Anotace:
Muž, který chtěl být šťastný je kniha, kterou napsal Laurent Gounelle. Jedná se o poutavý příběh, který otevírá svět nových možností. Představte si, že jste na Bali a před odjezdem navštívíte starého léčitele. Léčitel vás prohlédne a řekne, že jste zdraví, ale Váš život šťastný není. Máte pocit, že vás zná lépe než vy sám sebe. Začíná dobrodružné objevování sama sebe. Kniha ukazuje, jak dosáhnout toho, abychom byli opravdu šťastní.

Autor: Laurent Gounelle

Počet stran: 152
Žánr: Psychologický román
Nakladatelství: RYBKA PUBLISHERS
Psáno v 1. osobě

Dojmy z knihy:
DO-KO-NA-LOST. Kniha nám vysvětluje, proč nejsme šťastní sami se sebou a jak onoho štěstí vlastně dosáhnout. Není v tom nic mysteriózního a přesto ta všechna fakta zní nadpřirozeně. 
Přečetla jsem ji na jeden nádech, vtáhla mě do děje tak moc, že jsem se od ní nemohla odtrhnout. Otevřela mi oči a poukázala na některé výzkumy, které dokazují, že psychika dokáže zázraky. 
Je to příběh o obyčejném muži, který se vydal na ostrov a navštívil léčitele, který mu ukázal nový pohled na lidi a navedl ho na cestu ke štěstí.


"Když dočtete poslední stranu, sotva budete takovým člověkem, jakým jste byli, když jste knížku poprvé otevírali. Možná si poprvé budete umět položit nejdůležitější otázky svého života.." - Nouvelle psychologie 

Tuto knihu by si měl přečíst opravdu každý, ženy i muži, občasní čtenáři i vášniví knihomolové. Je na každém z nás, co si z knihy odneseme, ale jsou tam tak zajímavé informace, že každý najde něco, co ho přinutí alespoň trochu změnit myšlení a názory.


Hodnocení: 100%